Dobrý den, Váš článek mě velice zaujal. Slečně moc gratuluji k úspěšné léčbě, je to až dojemné, toto je určitě sen každého lupénkáře. Chtěla jsem se zeptat, jak je to s vedlejšími účinky biologické léčby?. Má vůbec tato léčba vedlejší účinky? Můžou jí užívat třeba lidé se slabším srdcem?Předem děkuji za odpověď.
„Jak to popsat? Bláznivá radost, znovuzrození, nadšení… Těžko hledám slova. Už po první injekci biologické léčby jsem sledovala, jak nemoc ustupuje. Fleky na kůži bledly a mizely a jednoho rána jsem se vzbudila a bylo to pryč. Běhala jsem po domě nahá, přítel si jen ťukal na čelo, ale měl z toho taky obrovskou radost. Rozesílala jsem své fotky na všechny strany, koupila jsem si tričko jen na ramínka a šla vynést koš jen v plavkách, i když byl květen a počasí nic moc,“ vzpomíná Petra s úsměvem na den, kdy byla po letech „čistá“.
Tahle euforie trvá už skoro rok, po který dochází na biologickou léčbu. Ale ani tenhle rok normálního života jí nesmaže vzpomínky na dobu, kdy musela s lupénkou žít.
„Bylo mi patnáct, když se mi na břiše udělaly tři malé svědivé flíčky. Nepřikládala jsem tomu až takový význam, protože jsem byla alergik, měla jsem sklony k atopickému ekzému, takže jsem to zprvu neřešila. Pak se ale začaly dělat i ve vlasech a tak jsem šla k dětské lékařce. A tak jsem se dozvěděla, že mám lupénku,“ vzpomíná Petra.
Lupénka rychle nabírala na síle. Už za tři další měsíce se stav Petry zhoršil tak, že musela začít docházet na kožní – fleky už měla po celém těle, i v obličeji. „Pak mi to teprve všechno došlo… Často jsem odmítala vůbec odejít z domova, chodit do školy nebo ven mezi lidi. Doma museli sundat všechna zrcadla, abych se neviděla. Nechtěla jsem se ani mýt, protože jsem se štítila sama sebe. Bylo to hrozné a nebýt mojí mamky, sestry a rodiny vůbec nevím, co by se mnou bylo,“ přiznává Petra.
Lupénka se nelepšila ani po nejrůznějších mastičkách, koupelích, bylinkách. „Hledala jsem po internetu všechno, co komu zabralo. Někde jsem si přečetla o tom, že zabírá koupel z konopí, tak jsem si ho vypěstovala a vyzkoušela, ale ještě se mi to po něm zhoršilo. Metody, které ostatním lidem zabíraly, mi spíš škodily. Jasně, že jsem vyzkoušela i bláznivé kousky. Nějaká paní psala, jak se jí zlepšila lupénka v místě, kde jí nohu olizoval pes. Tak jsem pořád dávala nohy před toho našeho, ale nechtěl mi je olíznout,“ směje se Petra, i když přiznává, jak zoufalé období to bylo. „Byla jsem na tom tak špatně, že jsem měla nastoupit do nemocnice. Mám ale strach z doktorů a tak jsem to usmlouvala,“ přiznává. Nad vodou jí držela hlavně rodina, ale měla štěstí i na spolužáky a partnera. „Spolužáci byli skvělí. Žádný posměch, snažili se mi pomoci, nosili mi výstřižky z novin, kde se psalo o léčbě a nových možnostech. Také jsem se seznámila s přítelem, kterému nevadilo, že má holku s lupénkou. Dokonce mi pomáhal se mazat, ošetřovat kůži.“
Máte lupénku a chtěli byste víc informací o nemoci i její léčbě? Prohlédněte si nabídku, kterou jsme pro Vás připravili.
I tak se nemoc podepsala na jejím životě dost. Musela se vzdát svého oblíbeného sportu – fotbalu. Na vysokou školu si jít netroufla, protože jí s péčí o kůži pomáhala maminka, bez které by to nezvládla. Své si vyslechla i ve chvílích, kdy hledala po škole práci. „Chtěla jsem prodávat, ale hned mi řekli, že s tímhle na těle bych jim jen odpuzovala zákazníky.“ Život byl v očích Petry prostě stejně flekatý, jako její kůže.
Přidat nový komentář