Virus hepatitidy C

"Céčko" pochází z vybrané rodiny. Jeho vzdálení příbuzní vyvolávají obávanou žlutou zimnici (horečky se žloutenkou cestovatelů do tropů) a horečku Dengue (horečka, bolesti, strnulost a masivní krvácení po štípnutí komárem v subtropech). Přitom se jedná o nevinně vypadající "kuličku". Ukrývá v sobě jen jedno vlákno ribonukleové kyseliny (RNA - odtud příslušnost k RNA virům).

Virus napadá jaterní buňky a množí se v nich. Způsobuje tím vážné poškození až zánik mnoha z nich. Vzniká zánět a jizvení tkáně (fibróza). Nově vznikající viry se od své předlohy mnohdy liší. Odchylky jsou způsobeny chybami při kopírování (replikaci), tzv. mutacemi. Vzniká řada virů lišících se ve svých povrchových strukturách (antigenech).

Mutace viru dokážou "zamotat hlavu" celé obraně organismu. Již vytvořené protilátky míří na "staré" viry, nových si nevšimnou. Díky tomu choroba stále uniká přirozeným obranným mechanismům těla. Stejně tak určitá cílená léčba není schopna dostatečně rychle reagovat na změny vlastností nových virů. Proto až 90 procent infekcí HCV přechází do chronicity!

Mutované viry také přímo ovlivňují jakým způsobem bude choroba probíhat a jak bude reagovat na léčbu.

Každý z nás je jedinečný. Díky různé genetické výbavě vypadáme každý jinak. Podobně se chovají i viry. Různé kombinace genů v jejich RNA je dělí do několika skupin - genotypů. Ty mohou za odlišnosti. Pozměněný virus vyvolává jinak probíhající zánět jater a reaguje jinak na léčbu. Na celém světě existuje nejméně šest různých genotypů HCV.

Viry se množí pouze v napadených buňkách. Virus hepatitidy C má značnou schopnost mutovat. Rozdíly mezi jednotlivými podtypy způsobují odlišnosti v průběhu i léčbě choroby.