Nuda v sexu

Když se s někým seznámíme a začneme společně žít sexuálním životem, je pro nás ze začátku situace nová, zajímavá, úžasná. Nezřídka se spolu milujeme na různých místech...

Je nuda v sexu skutečně nezbytnou součástí vztahu, nebo se jí lze vyhnout?

Asi nebude mnoho pochybností o tom, že když se s někým seznámíme a začneme společně žít sexuálním životem, je pro nás situace ze začátku nová, zajímavá, úžasná. Objevujeme, jaký ten druhý je, co ho vzrušuje, co se mu líbí; zároveň zjišťujeme, co se s partnerem/kou líbí nám, jak na něj/na ni reagujeme, jaké myšlenky v nás vyvolává atd. Nezřídka se spolu milujeme na různých místech, neboť nás vzájemná přitažlivost přemůže v různých situacích. Touha poznávat jeden druhého bývá na začátku obrovská a proto se mnohdy ani nebráníme experimentování.

Jak se tedy stane, že po nějaké době jako by to všechno bylo pryč?

Jak to, že se milujeme jen doma v ložnici? A proč kolikrát jdeme radši spát a o víkendu dáme přednost televizi?

Co je vlastně na začátku vztahu doopravdy jiné?

Když se s někým seznámíme, víme, že dotyčného/dotyčnou neznáme a je tedy potřeba ho poznat. Takže se na všechno ptáme, ujišťujeme se, že jsme odpovědi dobře rozuměli, pokud nám něco není jasné, tak si o tom společně promluvíme. Zároveň také víme, že ten druhý neví téměř nic o nás, takže neleníme vyprávět mu o sobě, když se na něco zeptá, vysvětlíme mu celou situaci ze široka, protože přece víme, že nás nezná a tak mu to musíme říct. Ve vztahu tím pádem nevznikají nedorozumění, protože je přece logické, že ten druhý nemůže vědět jak co myslíme a nám nepřipadá nic zvláštního na tom vše mu pečlivě vysvětlit. Z čeho by tedy vznikal konflikt? Krásně si vyprávíme jeden o druhém, jaké máme na co názory, jak co vidíme, co nás zajímá… a je nám spolu fajn. #IMG#

A pak se najednou něco stane a vše začne jít opačným směrem. Přestáváme se ptát, přestáváme vysvětlovat, začneme předpokládat, že toho druhého už přece známe a on zná nás. Nevím, zda tato změna přichází postupně nebo zlomově – zdá se, že je to u každé dvojice jiné a u některých to nenastane vůbec, ale drtivá většina lidí na tento mýtus skočí. Začneme předpokládat, že víme, co ten druhý chce, jak myslí to, co říká. Zároveň jsme přesvědčeni, že on ví, co si myslíme a chceme my. Takže se přestáváme snažit cokoli objasňovat a když on řekne něco, co nám nesedí, neptáme se jak to myslel, ale automaticky si to vysvětlíme po svém – takže usoudíme, že nám to určitě dělá naschvál, záměrně…a cítíme se nechtění, nedocenění, odmítaní. Tím samozřejmě naše touha po kontaktu - ať už slovním nebo sexuálním - slábne, bojíme se dalšího zraňování.

Jenomže představa, že druhého známe, je mýtus. Každý člověk je ve své podstatě velice složitý „mechanismus“, který má v sobě bezpočet různých zákoutí, o kterých ani sám často neví (stalo se vám někdy, že jste sami sebe překvapili reakcí, kterou byste od sebe nečekali?). Navíc základní vlastností každé živé bytosti je schopnost měnit se. To, co o nás platí dnes, zítra už nemusí být pravda. Je přece běžné, že během života měníme své názory, mění se náš vkus, chutě, baví nás dělat jiné činnosti, měníme přátele, zaměstnání… a s každou takovou změnou jsme najednou už vlastně někým trochu jiným. Pokud tohle vedeme v patrnosti, nikdy se nám nemůže stát, že budeme předpokládat, že svého partnera/ku známe a že nám tedy je jasné, co jak vlastně myslel/a…

A jak to souvisí s nudou v sexu?

Když však podlehneme iluzi, že svého partnera/partnerku známe, logicky si myslíme, že ho známe i v sexuální oblasti. A koho známe, s tím už přeci nemá smysl zkoumat co se mu líbí, co se s ním dá zažít, co by si přál a co by mohl nabídnout nám … takže ztrácíme chuť objevovat.
A když si myslíme, že známe my jej, je navíc přirozené že budeme předpokládat, že on/ona také zná nás, takže „přece ví, co chceme“ a když to nedělá, tak to je určitě proto, že to udělat nechce a tím samozřejmě ztrácíme motivaci si o cokoli říct, cokoli navrhnout. Milování se pak skutečně může stát velmi stereotypní a nudné.
Většinou však nejde jen o samotnou nechuť objevovat a zkoumat. Představa, že druhého známe, že víme jak myslí to co říká, vede často k velkým nedorozuměním, hádkám, pocitům ublížení. To samo o sobě vytváří atmosféru, která není pro milování příliš příznivá.

Počítat s partnerovou i svojí vlastní proměnlivostí a vzájemně si vysvětlovat to, co nám není úplně jasné, nás možná může v danou chvíli stát více času a práce. Odměnou za tuto námahu nám však bude větší pohoda panující v našem vztahu. Ta spolu s volnější atmosférou otevře v našem vztahu prostor pro nové vzrušující (nejenom) sexuální zážitky.

(fil)

Autorka napsala text s podobnou tematikou i pro časopis Žena a život.