Proti žloutence typu A se lze očkovat

Přestože virová hepatitida A většinou nezanechává trvalé následky, nevolnost, zvracení a pohled na svůj žlutý obraz v zrcadle není nic záviděníhodného.

Očkování představuje účinnou obranu proti nemoci. #IMG#

Kdy se očkovat

V České republice je dostatečná úroveň hygieny a není zavedeno plošné očkování. Provádí se pouze mimořádné očkování v rámci některých epidemických výskytů a podle platných předpisů se očkují lidé náhodně poranění injekční jehlou. Pro běžného člověka má očkování význam zejména při cestování do oblastí se zvýšeným výskytem virové hepatitidy A a sníženým hygienickým standardem. To je prakticky všude kromě "nevýchodní" Evropy, Severní Ameriky a Austrálie, a význam očkování narůstá při delším pohybu a těsném kontaktu s místním prostředím.

Do nitra stříkačky

Podstatou očkování, odborně nazývanou aktivní imunizace, je předložit obrannému systému těla látku, kterou bude považovat za cizí mikroorganismus, a tím ho donutit tvořit stejné protilátky jako při opravdovém napadení. V případě virové hepatitidy A se používají usmrcené viry. Připravují se tak, že se oslabeným virovým kmenem infikují tkáňové kultury. Po zničení hostitelských buněk se viry získají a usmrcují se opakovanou aplikací formaldehydu. Dále se přidává minerální hliníkový nosič, který zesiluje obrannou reakci lidského organismu. Pro maximální bezpečnost se zpětně vakcína kontroluje, zda neobsahuje živé viry.

Aplikace

Očkovací látka se aplikuje do svalu, ve dvou nebo třech dávkách podle typu vakcíny. Podání plného počtu dávek základního očkování chrání minimálně 10 let. Vakcíny bývají výborně snášeny. Očkovat se lze nechat na každém oddělení infekčních nemocí, hygienických stanicích, v centrech cestovní medicíny aj.

Očkování proti virové hepatitidě A je velmi účinný způsob ochrany s minimálními riziky. Pokud někdo vyjíždí mimo výše zmíněnou "bezpečnou zónu", je toto očkování jedno ze základních opatření, kterými se může chránit před nechtěnými suvenýry z cest.

(zep)

Zdroj: Göpferová Dana, et al. Epidemiologie infekčních nemocí. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2003.