Nemoci přenášené sexuální aktivitou

Potřeba epidemiologicky rozlišit onemocnění přenášená sexuální aktivitou se naléhavě objevila v minulém století v souvislosti s nárůstem infekce HIV/AIDS. Do té doby se prakticky rozlišovala pouze onemocnění klasickou pohlavní chorobou, kam patřila kapavka, syfilis, měkký vřed a lymfogranulom (chlamydie). O ostatních infekcích se pouze spekulovalo, že přenos je možný také pohlavním stykem, nebo empirickým pozorováním, byly do ranku pohlavně přenosných nemocí zařazeny. Moderní diagnostika a epidemiologické studie nyní již přesně odkrývají další infekce bakteriálního, virového nebo parazitárního původu, jejichž přenos je možný při nechráněné sexuální aktivitě.

POHLAVNÍ CHOROBY SE ROZDĚLUJÍ PODLE PŮVODCE VZNIKU A PŘÍZNAKŮ

Syfilis

(lues, příjice, etiologické agens Treponema pallium)

Syfilis je bakteriální onemocnění. Od počátku roku 2008 pozorujeme nárůst infekce u mužů, gayů, při nechráněné sexuální aktivitě. Nemoc se v typických případech přibližně 3 týdny po nakažení projevuje tvorbou vředů na sliznici nebo kůži v místě vstupu infekce do organismu, například v ústní dutině, v oblasti červeně rtů, v okolí anu anebo kdekoli na těle v místě kontaktu. Další vývoj je závislý na aktuálním stavu imunitního systému. Infekce je buď z těla eliminována, anebo se hematogenní cestou dostává do celého těla za příznaků různých forem sekundárního postižení kůže a vnitřních orgánů. Pokud nemoc není léčena, nastává různě dlouhé období latence, tedy klidu, kdy se nemoc výrazně neprojevuje, které může vyústit do třetího stadia. V tom dochází k tvorbě tzv. gummat (uzlovitá ložiska). Ta se mohou vyskytovat na sliznicích, na kůži, ale i v orgánech. Mimo to může mít nemoc také neurologický a psychiatrický dopad na nemocného.

Toto onemocnění podléhá povinnému epidemiologickému hlášení. Léčba je možná penicilinovými deriváty ve specializovaných centrech.

Kapavka

(gonorrhoea, Gonorea, etiologické agens Neisseria gonorrhoea)

Ve většině případů se jedná o akutní bakteriální infekci. Projevuje se hnisavými záněty pohlavních orgánů, močových cest, popřípadě hltanu. Po inkubační době okolo 7 dnů u mužů a tří týdnů u žen se objeví výtok provázený bolestivým močením, vaginálním dyskomfortem nebo infekcí v oblasti dutiny ústní. Existují ale také vzácné asymptomatické formy, které po mnohatýdenním období vyústí do pánevních onemocnění, prostatitid nebo až do rozptýlené celkové infekce organismu.

„Výskyt onemocnění se řadu let již nemění. Sice podléhá povinnému epidemiologickému hlášení, a v roce 2012 bylo na registr pohlavních chorob hlášeno celkem 1 151 případů, celková čísla však mohou být zavádějící. Řada infekcí je totiž léčena na ambulancích pod diagnózou nespecifické záněty močové trubice,“ vysvětluje MUDr. Roman Trýzna. Možnosti léčby jsou nepřeberné, z důvodů reprodukčního charakteru bakterie se doporučuje jednorázová aplikace antibiotik.

Chlamydiové infekce

(Chlamydia trachomatis serotyp D – K)

Chlamydie patří k nejčastější sexuálně přenosné infekci ve světě, trpí jimi téměř 15 % sexuálně aktivních žen. Jedná se o bakterii postihující urogenitální oblast, ve vzácných případech způsobují zánět spojivek, který může vést až k oslepnutí. Bakterie je typická svým energetickým parazitismem postižených buněk, proto může probíhat jak akutně, tak chronicky, ale dokonce i bezpříznakově. V posledním případě hrozí nebezpečí, že nemoc zůstane dlouho nediagnostikována a může způsobit závažnější komplikace.

Chlamydie se vyznačují obtížným nebo dokonce bolestivým močením, změnou menstruačního cyklu, záněty spojivek. Při dalším šíření se může u mužů projevovat chronickým zánětem prostaty, neschopností tvorby spermatu, u žen pak neplodností z důvodu neschopnosti produkovat zralé vajíčko nebo z důvodu neprůchodnosti vejcovodů, případně akutní břišní příhodou.

Epidemiologicky je u těchto infekcí nutné zabránit ping pong efektu mezi sexuálními partnery. U akutních infekcí je možné úplné vyléčení. Objevuje-li se však nemoc opakovaně nebo přejde do chronicity a trvalého serologického nálezu je léčba velmi zdlouhavá a obtížná.

L - organizmy

(etiologie Mycoplasma hominis, Ureaplasma urealyticum)

Jedná se o skupinu bakteriálních infekcí (streptokokové, stafylokokové, enterokokové, smíšené aerobní a anaerobní) způsobující nespecifické záněty močové trubice a chronické infekce urogenitálního traktu. Významná je jejich promořenost v populaci dosahující až 15-20 procent. Někdy se uvádí, že patří pouze mezi potencionální patogeny.

„Diagnostika je hodně závislá na kvalitě kontaktu lékaře s nemocným. Lékař musí vhodnou formou zjistit sexuální orientaci, ale také preference sexuálních aktivit. Doporučuje se také provést a počkat na výsledky bakteriálního vyšetření před případným nasazením antibakteriální léčby,“ konstatuje MUDr. Roman Trýzna z Dermatovenerologické kliniky VFN a 1. LF UK.

Parazitární infekce

(etiologie Phtirius pubis, Sarcopter scabiei)

Projevují se typickými dermatologickými změnami kůže a sliznic a silným svěděním. Léčba může být svízelná u resistencí parazita anebo u inveterovaných (zastaralých) forem ve zdravotnických nebo sociálních zařízeních. Zde je vždy nutný striktní dohled zdravotníka nad dodržením doporučených epidemiologických opatření.

Měkký vřed - ULCUS MOLLE

(měkký vřed etiologie Haemophilus Ducrei), lymphogranuloma venereum (etiologie chlamydia Trachomatis serotyp L1 – L3)

Tato onemocnění se u nás nevyskytují, ale podléhají povinnému epidemiologickému hlášení.
„Je na ně potřeba v rámci diferenciálně diagnostické rozvahy myslet u osob, které měly nechráněný pohlavní styk převážně v tropických oblastech sexuální turistiky,“ upozorňuje MUDr. Trýzna.

OBTÍŽNĚ LÉČITELNÉ VIROVÉ CHOROBY

Herpes simplex

(etiologie Herpes virus l,2)

Tento virus způsobuje typické opary vyskytující se na kůži, na genitáliích, může však mít i neurologické a urologické projevy, podle místa výskytu. Existují dva základní typy viru. Typ 1 způsobuje opary v horní polovině těla, typ 2 převážně způsobuje infekci v okolí pohlavních orgánů.

Léčba se podává lokálně, perorálně nebo v intravenózní formě podle závažnosti postižených sliznic. U opakujících se výsevů oparu hlavně s uzlinovou reakcí a celkovým poškozením postižené oblasti se doporučuje tzv. profylaktická léčba, která by měla trvat několik měsíců.

Condylomata accuminata

(etiologie Human papiloma virus)

Jedná se o výrůstky bradavičnatých ložisek. Mohou se vyskytovat jak v genitální oblasti, tak také v ústní dutině. Partnerkám mužů přenašečů se doporučuje soustavná odborná lékařská péče včetně pravidelného cytologického vyšetření. Tím je možné určit typ HPV viru, jímž může být žena nakažena, a lze tak předejít potenciálnímu rozvoji nemoci v rakovinu děložního hrdla.

Léčba je možná chirurgická, laserová, fyzikální nebo chemická v případě genitálních projevů. V současné době je ale proti HPV virům, které způsobují i rakovinu děložního hrdla, dostupná vakcinace.

AIDS

(etiologie HIV O, 1, 2 virus)

Nejobávanější pohlavní chorobu představuje AIDS.
„Nemoc oslabuje přirozenou obranyschopnost lidského těla a organismus je pak náchylný k řadě dalších infekčních a nádorových onemocnění. Nemoc způsobuje virus HIV, který napadá bílé krvinky důležité pro lidskou imunitu. Dlouhou dobu se nemusí projevit a nakažený netrpí žádnými zdravotními komplikacemi. U většiny nakažených osob dojde k rozvoji příznaků HIV/AIDS do 10 – 15 let po kontaktu s virem. I přes pokroky v léčbě je nemoc nevyléčitelná a smrtelná,“ popisuje MUDr. Roman Trýzna. Ke konci května 2015 bylo v České republice evidováno přibližně 2,5 tisíce HIV pozitivních osob.

Hepatitida A, B, C

Hepatitida je nakažlivé onemocnění způsobené viry, které napadají jaterní tkáň. Zatím je ve světě popsáno celkem sedm typů žloutenky, které se liší způsobem přenosu viru, průběhem onemocnění i jeho možnými následky. Mezi nejrozšířenější patří žloutenky typu A, B a C. U hepatitidy B patří mezi nejčastější způsoby nákazy právě pohlavní styk. V některých případech může nemoc přejít do chronicity a vyvinout se až v cirhózu nebo rakovinu jater.

Trichomonádová infekce

(etiologie Trichomonas vaginalis), kandidové infekce (Candida albicans), nespecifické vaginózy (Gardnerella vaginalis)

Projevuje se především jako silný svědivý výtok, který může být doprovázen bolestmi v podbřišku, bolestmi při močení nebo při pohlavním styku nebo otokem sliznic pohlavních orgánů. Jeho příčinou může být prvok přežívající ve vlhkém prostředí. Přenašeči bývají muži, u těch však nemoc probíhá ve většině případů zcela bezpříznakově.

Léčba spočívá především ve správné diagnostice a včasném podání antibiotik. Na místě je i přeléčení sexuálního partnera ženy.

Šíření informací = prevence nemocí

Závěrem lze říci, že výskyt nemocí přenášených sexuální aktivitou je bez výraznějších výkyvů, což ale neplatí pro skupinu virových hepatitid, nemoci HIV/AIDS a syfilis, jejichž výskyt stále stoupá. Na šíření těchto infekcí se v naprosté většině podílejí nové generace gay aktivních mužů a intravenozních uživatelů drog. Do těchto skupin je potřeba zacílit osvětovou a preventivní aktivitu jak zdravotnických pracovníků, tak sociálních programů na podporu drogově závislých.