Chtěli bychom miminko, ale ...

Pokud jste se právě v těchto slovech nebo myšlenkách poznali, jste těmi pravými, pro koho jsme připravili následující téma.

Protože autorka textu není lékařka, nýbrž terapeutka, která se zabývá touto problematikou z psychosociálního hlediska. Nebudeme se zde zabývat měřením bazálních teplot, počtem vajíček, transfery... ale spíše tím, co znamenají problémy s početím potomka pro konkrétní páry a jak zvládnout úskalí léčby.

Pro základní orientaci je dobré vědět, že problém poruch plodnosti se týká cca 15 % párů, tedy nikoli zanedbatelného počtu populace. Jen se o něm stále příliš nehovoří na veřejnosti, je to téma velmi osobní, a tedy do určité míry "nebezpečné".

Pokusíme se okruh problémů, s nimiž se na naši poradnu klienti obracejí, zobecnit:

• Příběh první
  Chtěli bychom miminko, půl roku se snažíme a stále nic. Navštívila jsem lékaře, ten ale říká, že mám ještě počkat. Nevím, co si o tom mám myslet, chtěla bych, aby se s tím už něco začalo dělat!
• Příběh druhý
  Dva roky se léčíme a protože všechny možnosti už byly vyčerpány, nabídli nám lékaři IVF (in vitro fertilizace - mimotělní oplodnění). Bojím se, jak to dopadne, psychicky to těžko zvládám. Nemám prý na to tak myslet, ale to se mi vůbec nedaří.
• Příběh třetí
  Jsme spolu už 5 let a teď jsme se začali léčit v CAR. Asi to ještě nějakou dobu potrvá, než budeme mít vlastní dítě. O tom, že máme tyto problémy nevědí ani naši nejbližší. Každá návštěva u rodičů je pro mne nyní trauma, stále se ptají, když už "budeme chovat" a my to všelijak zamlouváme. Ale stejně si o mě asi začínají myslet, že kariéra je pro mne důležitější než rodina.
• Příběh čtvrtý
  Léčím se již 7 let, v posledním roce jsem 2x byla na IVF, ale neúspěšně. Jednou jsem sice otěhotněla, ale ve 5. týdnu jsem potratila. Těžko se s tím srovnávám... švagrová má miminko, když vidím, jak je šťastná, tak se mi chce plakat. Manžel si myslí, že bych co nejdříve měla jít na další IVF, já se toho ale teď moc obávám, cítím, že bych se měla nejdříve dát nějak "dokupy".
• Příběh pátý
  Nemůžeme se s manželem shodnout, zda má cenu ještě pokračovat v léčení (vyčerpali jsme již všechny pojišťovnou hrazené cykly) a nebo zda uvažovat o adopci. Já bych se na to ráda informovala, muž si ale neumí představit, že by mohl přijmout cizí dítě.
• Když je chyba na straně muže
  S tím, jak se průběhu posledních let mění statistické údaje o příčinách neplodnosti, vzrůstá také stále více počet případů, kdy to není žena, kdo je nositelkou diagnózy. A vzrůstá také počet párů, kdy zcela zdravá žena postupuje mimotělní oplodnění embryi, jež vznikla za použití složitých metod léčby mužské neplodnosti (metoda ICSI), které dávají šanci mužům dříve považovaným za zcela neplodné.