Dětská psychika
Dobrý den,
snažíme se vychovávat syna Filípka domluvou, věnuju mu vždy energii na veškerou otázku, hodně s ním komunikujeme, když mu něco slíbíme, vždy to dodržíme. Nebijeme, občas na zadek samozřejmě dostane, občas zakřičím, Rozhodně si troufnu říct, že se zde cítí milován,.... V květnu mu budou 4 roky. Od září 2018 začal chodit do školky. Trošku mě trápí jedna věc, syn je neskutečně přátelský, komunikativní, bystrý, na svůj věk bych řekla dost chytrý (nejen můj pocit). Je hodně vstřícný a aktivní i vůči cizím lidem. Každého zastaví a začne mu vyprávět..., doktorky jsou z něj vždycky unešené, že se s takovýmhle kloučkem chytrým, bezprostředním,.. se ještě nesetkali. Je veselý, pozitivní, plný energie. A teď k věci, na mě, manžela, brášku (10 měsíců), ale i babičku, zkrátka ty, které vídá často a dávají mu najevo lásku, atd. dokáže být někdy opravdu zlý, agresivní, neposlouchá, někdy i kopne, atd.(řekla bych možná, že je přirozený, bezprostřední). Jakmile se ale dostane do dětského kolektivu, stane se z něj pravý opak. Již teď je ve školce mezi klukama zařazen jako "zloděj, padouch,..." a ostatní kluci jsou policajti, dávají ho do vězení a musí dělat co říkají. Zjistila jsem, že co mu nějaké dítě řekne, to udělá. Tady stůj! Zní rozkaz a on poslušně se sklopenou hlavou stojí. Doma mi říká, já nechci do školky (adaptoval se perfektně, neměl s nástupem vůbec problém) a když se ho zeptám proč nechce do školky, nejen že mi to ani nechce říct, nechce se obecně moc svěřovat, vůbec nechápu proč, ale toto mi nakonec řekl, že ho nějaký kluci dávají do vězení a začal plakat, že do školky nechce. Dnes mi řekl, že mu Ondra slíbil nějaké překvapení, tak za ním zběsile vyběhl ven a já mu říkám že Ondra nic v ruce nemá co by mu dal, ale on řekl, že mu to řekl, že to pro něj má, tak jsem mu řekla ať se ho jde zeptat. Když k němu doběhl, tak se ale zarazil a zůstal stát. Říkám mu, tak se ho zeptej a on k němu zezadu přiběhl (Ondra se ani neotočil i když ho viděl) a tichounkým bojácným hlasem se ho zeptal. Ondra se jen usmíval, samozřejmě nic neměl, Filípek byl z toho ale dost špatný, že mu to slíbil a toto vůbec nechápal. Další příklad, holčička je na něj vysloveně zlá, on je dost citlivý, jde někam do kouta, aby ho nikdo neviděl a je vidět, že ho to dost bolí, když přijdu a zeptám se ho, tak řekne, že ho vyhodila, tak říkám, že si s ní nemusí hrát, když nechce a on začne plakat, vztekat se a řekne, že ale chce si s ní hrát a chce aby na něj byla hodná. Když mu pak něco dá, je strašně šťastný a řekne mi s obrovským úsměvem na tváři "hele ona mi dala tuhle hračku" a je na něm vidět, jak je šťastný. Dost také čeká co budou dělat ostatní děti, třeba venku je s klukem, který začne skákat do kaluží a on to začne dělat s velkou radostí taky, jako kdyby mu dělalo radost to, když jsou děti šťastné - a na něj hodné, pak je Filípek nejšťastnější - je strašně přátelský, láskyplný a ideálně aby byli všichni šťastní. Mám ale problém s tím, že ho někam postaví do kouta a on tam prostě stojí i když nechce, na návštěvě u kamarádky, která ho položí na postel, s tím, že bude miminko a budeš tady spat mu řekne, tak tam poslušně leží a když tam přijdu, rozpláče se a řekne, že tady ale nechce spát. Vůbec nevím proč jim to nedokáže říct když se mu něco nelíbí, k nám doma je teda drsnej maximálně. Spíš mám strach, aby mu tohle nezůstalo do dalších let, protože bych opravdu nerada aby se svým chováním stal terčem nějaké šikany. Jestli už teď je ve školce za toho padoucha a ostatní kluci za policajty který ho dávají do vězení, atd. Jsou to všechno vrstevníci, kteří s ním ale pravděpodobně půjdou i na základní školu, kde už to tak nevinné není. Vím, že tomu tak je, protože tam prostě stojí, neumí se ozvat a klukům to samozřejmě vyhovuje. Zeptám se ho, tak jak dneska bylo ve školce? A on mi odpoví - no dneska tam Teodor ani Vojta nebyl... (to jsou mimochodem ti kluci). Učím ho doma názorné příkladům a ukázkám jak by mel reagovat, doma s náma když to "cvičí" tak mu to jde, ale ve školce u dětí to nějak nedokáže. Když se ho zeptám, proč neřekne, že se mu to nelíbí, nebo na něj taky nezakřičí, tak mi řekne, že by se mu to nelíbilo, že by ten kluk křičel, další proč neřekneš holčičce, já tady nechci ležet, jeho odpověď zní, protože by plakala a to on nechce. Zkrátka zjistil, že deti nejsou tak vstřícní a vlídní jako dospělí a možná je z toho dost překvapený. Ještě než začal chodit do školky, byli jsme například na pískovišti, kde měl svoje hračky a absolutně neměl problém je půjčovat, když si pak chtěl půjčit hračku někoho jiného byl silně zaražený z toho, s jakým křikem a vzteklostí si ostatní děti hračky brání. Nechápal co se děje.... Děkuji Vám za jakoukoliv radu.
S pozdravem,
PS.:Omluvte mě, jestli jsem se dost opakovala, nebo psala na přeskáčku, psala jsem to tak jak jsem to měla na jazyku.
Dobrý den, paní Zdeňko,
děkujeme za Váš dotaz. Ráda bych Vám poradila, ale s ohledem na pr...
PhDr. Sylvie Navarová
Specializace: Psychologie, Psychoterapie Pracoviště: PhDr. Sylvie Navarová
Dobrý den, paní Zdeňko,
rozumím dobře tomu tak, že jste syna 3 roku učili, že vše jde vyř...
