Až polovina pacientů s roztroušenou sklerózou má psychické potíže

Podle lékařky Evy Havrdové je mezi pacienty s roztroušenou sklerózou také sedmkrát vyšší sebevražednost než mezi běžnou populací ve stejném věku.

„Asi padesát procent pacientů prodělá v nějaké fázi choroby depresi. Je to spíš na začátku choroby, kdy jde o to, smířit se s tím onemocněním, které je chronické a nevyléčitelné,“ řekla Havrdová, která vede centrum pro nemocné s roztroušenou sklerózou při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Deprese může snížit kvalitu života, pacienti se dostávají do sociální izolace, mají narušené vztahy v rodině či špatně spolupracují při léčbě. Lékaři nemocným nabízejí mimo jiné psychoterapii, ale doporučují jim i více pohybu.

Zhruba 40 až 70 procent nemocných postihnou také kognitivní poruchy, které se podle Havrdové projevují mimo jiné problémy s pamětí, pozorností či schopností zpracovat informace.
„Pacient může mít problémy učit se nové věci, koncentrovat se, zvládat v práci nové úkony,“ uvedla Havrdová. S lety trvání nemoci těchto poruch přibývá. I tyto problémy lze podle lékařky řešit.

Psychoterapie jako nedílná součást komplexní léčby RS

Psychoterapie pomáhá pacientům s roztroušenou sklerózou přijmout novou životní situaci. Odpoutává je od chorobného procesu a dává prostor pro zvědomění souvislostí mezi tělem, pocity a životními událostmi, čímž se rozvíjí vlastní síla k uskutečňování nových řešení a k tvorbě spokojené životní cesty.

Dozvědět se diagnózu G35, tedy roztroušená skleróza mozkomíšní, není jistě pro nikoho radostným zážitkem. Nicméně dnes již neznamená jasnou směrovku k invaliditě. Moderní léčba sice prozatím nedokáže tuto nemoc vyléčit, ale dovede v drtivé většině zajistit to, aby nemoc člověka fyzicky nezdecimovala. Farmakologická léčba z rukou odborného lékaře je hlavním pilířem komplexní terapie. Nikoliv však jediným. Druhým pilířem je rehabilitace.

Rehabilitací rozumíme fyzioterapii a psychoterapii. Cvičit pod odborným vedením fyzioterapeuta ihned od začátku léčby je pro co nejsnadnější žití s chronickým onemocněním velmi podstatné. Ale mějme na paměti, že umělé rozdělování duše od těla je nepřirozené. Tělo a duše se navzájem výrazně ovlivňují, a proto je potřeba na nich pracovat současně.

Péče o nitro člověka je neodmyslitelnou součástí procesu znovunabytí sil a dovednosti žít spokojený život, byť s diagnózou RS.

Farmakologická léčba předpokládá pacientovu spolupráci. Rehabilitační péče je postavena zejména na vlastní aktivitě pacienta. Pokud člověk nechce prožít ne-mocný život, musí se chopit otěží a využít svou moc k ovlivnění těch věcí ve svém životě, na který má vliv. Často má nemocný člověk pocit, že celá léčba je jen v rukou lékaře a on je pouze pasivním přijímajícím. Toto platí v medicíně jen vzácně, ačkoli západní medicína tak může na první letmý pohled vypadat. V případě jakékoli chronické nemoci je to velký omyl.

Aktivní (vědomý) pacient vybavený správnými informacemi a akceptující svou úlohu v léčebném režimu, může sám významně ovlivnit nejen kvalitu svého života, ale i průběh nemoci.

Význam psychoterapie v léčbě RS

Psychoterapie je léčebné působení prostředky komunikační a vztahové povahy. K psychologickým prostředkům patří slova, rozhovor, neverbální chování, práce s emocemi a uvědomováním, vytvoření terapeutického vztahu. Probíhá jako strukturovaná a vědecky podložená interakce mezi terapeutem a klientem, v průběhu které dochází rozšíření a prohloubení sebepoznání a vede k omezení sebezničujícího chování, k účinnému zvládání problémů, konfliktů a životních úkolů. Pomáhá pacientům lépe se přizpůsobovat životním situacím, získat náhled (porozumění souvislostem a neuvědomovaným motivům), získat nové informace, učit se efektivně řešit své problémy. 

Psychoterapie však není od toho, aby za pacienta „řešila problém“ nebo mu dávala rady do života. Spíše má člověku pomoci, aby si souvislosti svých potíží uvědomil a naučil se svůj vlastní potenciál využívat efektivněji. V užším smyslu jde tedy o změny postojů, o sebeuvědomění a rozvinutí aktivního přístupu k léčbě a vytvoření nového zdravějšího životního stylu s respektem k nemoci a k sobě samému.

U terapeuta se může člověk svobodně vyplakat, vyvztekat nebo politovat bez toho, že by byl jakkoliv hodnocen či kritizován. Může zde najít bezpečný prostor k projevení a následnému zpracování jakýchkoli svých emocí a myšlenek. Psychoterapie má vest k pocitům sebeuplatnění a seberealizace, k uskutečňování vlastních možností a naplňování životního smyslu, k pocitu vyrovnanosti a spokojenosti a tím i k celkovému zvýšení kvality života.

Vliv psychického stavu pacienta na průběh nemoci

Tělo a duše jsou spojenými nádobami. To, co žijeme, jak se ne/cítíme, jak ne/uspokojující jsou naše mezilidské vztahy, se nakonec zviditelňuje v našem těle. Psychický stav pacienta má vliv na průběh choroby. Pacienti s aktivním přístupem ke své chorobě progredují pomaleji. Ukázalo se, že pacienti, kteří absolvovali pravidelnou psychoterapii, měli na magnetické rezonanci (MR) méně enhancujících ložisek, než kontrolní skupina. Až tak zásadně může psychika ovlivnit chorobu.

Psychoterapie nevede tedy jen k tomu, že se pacient se svou závažnou chorobou cítí lépe, i když i to je velmi důležitý počin. Pacientům v terapii klesl počet zánětlivých ložisek. Je to první vědecky relevantní důkaz efektu metod, které doposud nebyly považovány za průkazné.

Základním cílem psychoterapie u pacientů s roztroušenou sklerózou je vést je k tomu, aby:

• Využívali možností a zdrojů ke kvalitnímu a smysluplnému životu, které mají.
• Nalezli/posílili motivaci k tomu, aby se naučili s nemocí žít.
• Dokázali snášet obtíže, které s sebou nemoc i léčba přinášejí. 
• Udržovali zájem o všechny oblasti svého života.
• Spolupracovali s léčebným týmem.

Průběh terapie

Pro pacienty s RS je vhodná úvodní provázející terapie, která přechází ve střednědobou (cca tříměsíční, 1x týdně hodinová konzultace) individuální psychoterapii, tématicky vydefinovanou pacientovou zakázkou. Později se doporučuje skupinová psychoterapie. Skupinová psychoterapie je přístup, který využívá k léčebným účelům skupinovou dynamiku – vztahy a interakce mezi členy skupiny a tím nabízí prožití širší roviny než terapie individuální. Nejdůležitějšími faktory je volná možnost sebeprojevení a zpětná vazba, emoční podpora, projekce, sdílení problémů, naslouchání a čerpání inspirace.

I po ukončení terapie zůstává pacient s terapeutem v kontaktu a může využít jednorázové konzultace či vrátit se do terapie s novými tématy. Případně může pokračovat v dalších psychosomatických programech. Zde se nemocný učí, jak změnit způsob, jakým na své potíže reaguje, jak je vnímá a jak o nich uvažuje, jak ovládat svoje symptomy a jak se jimi nenechat ovládnout. Pochopením příčin symptomů, naučením se číst signály svého těla a porozuměním řeči vlastních emocí je možné vyhledat nová vysvětlení, zapracovat na rekonstrukci negativních myšlenek a pak lépe poznat, co zahání úzkost, depresi, strach, nejistotu či hněv.

Farmakoterapie a další terapeutické postupy nikdy nebudou dostatečně účinné bez aktivního přístupu pacienta samotného. Některá RS centra již mají svého psychoterapeuta. Pokud tomu tak není, je třeba hledat profesionální pomoc ve svém okolí, pomoc psychologa s akreditovaným psychoterapeutickým výcvikem, který nabízí psychoterapii, provázení v obtížné životní situaci.

Zdroj: www.nfimpuls.cz