Hypermobilita - nadměrná kloubní volnost

Hypermobilita neboli nadměrná kloubní volnost znamená větší rozsah pohybů v jednotlivých kloubech ve srovnání s rozsahem kloubního pohybu u většiny populace. je variací normálního kloubního rozsahu. Hypermobilní lidé mají pojivovou tkáň mnohem volnější a roztažitelnější než je obvyklé, a proto rozsah pohybů je větší než u vrstevníků. Proto si mohou dát nohu za krk bez větších obtíží a bez jakéhokoliv tréninku. Hypermobilita je poměrně častá odchylka, se kterou se setkáváme u 20% malých dětí, s věkem však postupně mizí a u dospělých se vyskytuje asi u 5%.

Příčiny hypermobility

Jednoznačná příčina hypermobility není dodnes přesvědčivě odhalena. Může být součástí celkových onemocnění pojivové tkáně, ale v naprosté většině se hypermobilita vyskytuje samostatně bez jiného onemocnění. Určitou roli zde hraje dědičnost, protože hypermobilních lidí bývá v rodině často několik. Spíše vyjímečně se objeví hypermobilita jen u jednoho člena rodiny.

Diagnostika hypermobility

Před stanovením diagnózy "hypermobilní syndrom" je opět nutné nejdříve vyloučit jiná závažnější onemocnění nebo vrozené vady. Při vlastní diagnostice se hodnotí rozsah pohybu v jednotlivých kloubech horních končetin, v kolenních kloubech a při předklonu. V současnosti je používaná klasifikace podle Beightona a Horana, při které je vyšetření kloubů bodované a podle součtu bodů je určený stupeň hypermobility. 

Hypermobilita versus hypermobilní syndrom

Z uvedených údajů je patrné, že mnoho lidí je hypermobilních a velká část z nich nikdy neměla potíže se svými klouby. Ve skutečnosti může být hypermobilita pro některé lidi i výhodou, mnoho houslistů a klavíristů mají hypermobilní malé ruční klouby, mnoho gymnastů a tanečníků má rovněž nadměrnou kloubní hybnost. Někteří lidé mají při své hypermobilitě obtíže – bolesti kloubů - mají tedy hypermobilní syndrom. Někdy se může stát, že mají lidé obtíže s kloubem, který je hypermobilní, i když nesplňují výše uvedená kritéria významné hypermobility.

Projevy hypermobilního syndromu

Nejčastějším příznakem je bolest. Obvykle se vyskytuje po těžké práci nebo po cvičení. Více problémů s bolestí je odpoledne a večer, kdy je pohybový aparát unavený a přetížený. Bolest může vycházet přímo z kloubu, ale může být lokalizována i ve svalech a šlachách. Mohou být postiženy prakticky všechny klouby včetně kloubních spojení páteře, ale nejčastěji jsou bolestivé kolenní klouby, které celý den nesou největší zátěž. Svalová bolest bývá tam, kde svaly v okolí kloubu musí pracovat více a usilovněji, protože kompenzují kloubní volnost zapříčiněnou přílišnou volností vazů. Při zvýšené svalové námaze se namáhají i šlachy, což způsobuje bolest v oblasti úponů šlach ke kosti.

Hypermobilní klouby jsou náchylnější k úrazům. Častěji jsou postiženy výrony, záněty nebo natržením šlach a svalů. Nadměrný pohyb může vést až k částečnému nebo úplnému vykloubení.

U hypermobilních lidí jsou časté a opakované drobné nebo větší úrazy. Zvýšená pohyblivost kloubů způsobuje, že jsou klouby náchylnější k výronům, drobným natržením šlachových vláken a svalových skupin a k jejich vzniku stačí menší síla než u lidí bez hypermobility. Vzniklé úrazy potřebují ke svému vyléčení mnohem delší dobu, než je tomu u ostatních.
Jak ukazují poslední výzkumy,náchylnost k úrazům je dána i tím, že hypermobilní lidé mohou bez kontroly zraku nepřesně vnímat polohu svých kloubů, což opět vede k častějším úrazům. Tuto skutečnost je potřeba mít na paměti hlavně při sportu.

Co dělat, aby vaše obtíže byly co nejmenší

Jak zmírnit náhle vzniklou bolest

Jestliže se objeví bolesti po nadměrné námaze nebo i po drobném úrazu je potřeba dodržet následující opatření: Postižený kloub potřebuje hned odpočinout, potřebuje chladit třeba ledem, což působí proti bolesti a zmírňuje případný otok, může pomoci i zpevnění kloubu elastickým obinadlem. Důležité je uložení postiženého kloubu do zvýšené polohy. Jestliže příčinou bolesti není úraz, dělá kloubu dobře spíše teplo ( elektrická dečka, teplá koupel ). Jestliže bolest neustupuje, je možno využít léčebného účinku paracetamolu ( Paralen a další ). Podání léku zkrátí dobu bolesti a zamezí dalšímu rozvoji obtíží v postiženém kloubu. 

Jak předcházet vzniku bolesti

• Správné držení těla: Naučte se správné pohybové stereotypy správně stát, sedět, spát, zvedat břemena, nosit tašky. Hlavně u dětí, které tráví větší část dne v lavici nebo za psacím stolem, je důležité naučit se správně sedět. Pro správný sed je důležitá správná výška židle a stolu, při položení předloktí na stůl se nesmí ramena vytahovat vzhůru a chodidla musí být plnou plochou opřena o podložku. Při dlouhodobém sezení lze také s výhodou využít speciální míč „ Over–ball „ na kterém dítě buď sedí nebo se o něj opírá. Lidé s hypermobilním syndromem obvykle těžko snášejí dlouhodobé stání nebo sezení ve strnulé poloze. Proto je dobré dělat si v práci krátké přestávky na protažení celého těla. Školní děti by měly využít přestávek k aktivnímu pohybu.
• I spánku je třeba věnovat patřičnou pozornost: Za nevhodné je považováno spaní v poloze na břiše. Důležitá je i výška polštáře, která by měla být jen taková, aby polštář udržoval hlavu v prodloužení osy páteře. Vhodný typ lůžka však nelze jednoznačně určit. Obecně platí, že lůžko by mělo být takové, abyste po probuzení nepociťovali žádné obtíže.
• Zvedání břemen: Pokud musíte zvedat těžší břemena a máte hypermobilní páteř, je nejvýhodnější zeširoka se rozkročit, předmět uchopit ve dřepu a zvedat ho co nejblíže u těla. Záda by měla být po celou dobu napřímená. U činností prováděných v mírném předklonu je dobré nakročit jednou nohou dopředu nebo na mírný stupínek.
• Také typ obuvi, kterou nosíte není nepodstatný: Vhodné je nosit kvalitní obuv,která podporuje příčnou i podélnou klenbu nohy. Dlouhodobé nošení obuvi na vysokém podpatku může zhoršovat Vaše obtíže.
• Vaše obtíže může také významně zhoršovat nadváha: Je proto vhodné dodržovat zásady správné výživy a kontrolovat si pravidelně svoji hmotnost. S tím úzce souvisí i dostatek vhodné pohybové aktivity.
• Přiměřený pohyb je důležitý: Je potřebné zabezpečit přiměřenou pohybovou aktivitu k posílení svalstva. Pravidelné cvičení pomáhá udržovat klouby zdravé. Posilování svalů pomáhá udržovat kloub ve správné poloze a tím se snižuje i riziko úrazů. Pokud se však chcete věnovat nějakému sportu, je třeba vědět, že ne všechny sporty jsou vhodné. Mezi doporučené sporty patří například plavání, turistika, lyžování na běžkách, jízda na kole a na koni. I tady je ale třeba dodržovat určitá pravidla. Například máte-li hypermobilní páteř, je pro Vás při plavání nejvhodnější styl „kraul“ nebo „znak“. U pěší turistiky je třeba používat kvalitní obuv a preferovat chůzi po měkkém povrchu. Pokud si nejste jistí, jak cvičit, odborníci vám mohou pouze ukázat, jaké cviky jsou pro Vás vhodné a jak je správně provádět. Ideální tedy je zacvičení kvalifikovaným rehabilitačním pracovníkem. 
• Vyhněte se nevhodným cvikům a sportům: Pro jedince s hypermobilním syndromem považujeme za nevhodné sporty ty, při kterých dochází k náhlým změnám směru pohybu, rotacím nebo zvětšování rozsahu pohybu v kloubech. Mezi takové sporty řadíme např. tenis, fotbal, házenou, volejbal, gymnastiku, balet a tanec. Před plnou zátěží postupně pomalu rozcvičit. Vyvarujte se intenzivního a nekontrolovaného posilování ve fitcentrech. Problémem může být i základní tělesná výchova u školních dětí. Bylo by jistě chybou osvobozovat děti s hypermobilním syndromem z hodin tělocviku. Je však vhodné po dohodě s pedagogem neprovádět nevhodné protahovací cviky a naopak zařadit cviky posilující svalstvo v okolí hypermobilního kloubu. I při mimosportovní činnosti je dobré vyhnout se některým nevhodným polohám. Takovými jsou často turecký sed, sed mezi patami nebo dlouhodobé klečení. Konkrétní otázky stran sportu je vhodné probrat se svým ošetřujícím lékařem.
• Vyberte si dobře své povolání: Při výběru povolání je dobré se vyhnout takovému, kde je nutné dlouho setrvat v jedné poloze.To proto, že lidé s hypermobilním syndromem obecně hůře snášejí tzv. statickou zátěž. Vhodnější jsou proto práce nestereotypní s možností často měnit polohu. Jako příklad nevhodného zaměstnání můžeme uvést například povolání řidiče, rýsování u horizontálních stolů nebo zubní lékařství.

Zdroj: pardubice.nempk.cz

Komerční sdělení