Podle světových statistik 8 z 10 mužů a žen ve věku 40 let trpí trvalou bolestí v zádech anebo po nějaký čas touto bolestí trpělo. Později se číslo ještě zvětšuje. V ordinacích praktických lékařů si každý čtvrtý pacient stěžuje na bolesti v zádech. Navíc řada jiných si již na bolesti zvykla natolik, že si už ani nestěžují.
Ganglia jsou relativně často se vyskytující hmatná zduření obsahují rosolovitou, čirou a viskózní tekutinu. Původ ganglií je většinou v okolních šlachách nebo kloubech. Svaly hýbou prsty na končetinách pomocí šlach. Šlachy jsou uloženy ve šlachových pouzdrech, v kterých je také malé množství tekutiny, aby šlachy dobře klouzali. Při přetížení může v nejexponovanějším místě vzniknout drážděním lokální zánět, který způsobí zmnožení tekutiny, která se změní na rosol a ve zbytněném šlachovém pouzdře vytvoří útvar, kterému se říká ganglion. Tyto útvary nejsou zhoubné. Nebyla nalezena žádná specifická příčina jejich vzniku. Ganglia mohou být bolestivá, hlavně při jejich prvním výskytu, nebo při větší pracovní zátěži. Ganglia často mění svou velikost a tvar, někdy mohou dokonce úplně zmizet. V závislosti na velikosti a umístění mohou omezovat pohyby ruky či prstů.
Příčiny vzniku ganglionu
Příčina vzniku ganglionu není zcela známá. Některé prameny uvádí, že bulka vzniká v místě vyššího tření. Příčinou může být dlouhodobé přetěžování okolních vazivových struktur či infekce. Infekce může vzniknout buď samotným dlouhodobým přetěžováním nebo úrazem šlachy či kloubu. Mohou se objevovat v souvislosti s drobným úrazem, degenerativním onemocněním tkání kolem kloubů nebo šlach nebo bez zjistitelné příčiny.
Příznaky ganglionu
- Ganglion se obvykle objevuje jako bulka, která mění velikost. Může narůst do poměrně velkých rozměrů, jedná se až o velikost vejce, problém je pak také vnímán jako esteticky nežádoucí.
- Obvykle je měkká, velikosti od průměru 1-3 cm a nepohybuje se.
- Může se objevit i otok.
- Většina gangliových cyst způsobuje určitý stupeň bolesti, obvykle po akutním nebo opakovaném traumatu, ale až 35% případů je bez příznaků, kromě vzhledu.
- Pokud je přítomna bolest, je obvykle chronická a pohybem kloubů se zhoršuje.
- Pokud je ganglion spojen se šlachou, můžete u postiženého prstu omezovat pohyb.
Diagnostika ganglionu
Při podezření na ganglion lékař obvykle provede ultrazvukové nebo rentgenové vyšetření, které diagnózu potvrdí.
Léčba ganglionu
Pokud se jedná o malé a pacienta neobtěžující ložisko, tak léčba není nutná. Někdy ganglion spontánně vymizí.
Pro snížení bolestivosti kloubu a šlachy se obvykle doporučuje nošení dlahy, která omezí pohyblivost. Lékaři případně předepisují analgetické masti, magnetoterapii, terapeutický ultrazvuk a laser. Fyzioterapeut může provádět mobilizace kloubů a uvolňovat jednotlivé vrstvy měkkých tkání (šlachy, svaly, vazy, kloubní pouzdra). Další možností je terapie ganglionu pomocí fokusované a radiální rázové vlny, která se ukázala jako efektivní a rychlá v porovnání se standardně vedenou rehabilitací, magnetoterapií, ultrazvukem či předepisovaným laserem.
Pokud bolestivost neustupuje nebo je útvar natolik veliký, že omezuje hybnost v kloubu či samotné šlachy svalu, přistupuje lékař většinou k operačnímu řešení. Lékař má na výběr ze dvou metod.
Provede se bud' prosté odsátí (aspirace) obsahu ganglia a případná aplikace protizánětlivého léku (kortikoidu) do jeho dutiny. Nevýhodou tohoto výkonu je, že stačí, aby v prostoru zůstala jedna jediná buňka a ganglion může znovu narůst. Jako prevence vzniku zánětu v operované tkání může lékař do místa aplikovat kortikoidy, které však mají velkou nevýhodu v tom, že vysušují měkké tkáně (šlachy, vazy, kloubní chrupavku) v místě aplikace a činí je tak křehčími a náchylnějšími k prasknutí či vzniku artrózy.
Další chirurgickou metodou je vyříznutí ganglionu a důkladné vyčištění okolí šlach a kloubu, kdy se odstraňují i tkáně z okolí ganglionu včetně šlachové pochvy a kloubního pouzdra, ze kterého ganglion vyrůstá. Operace se provádí většinou ambulantně a v místním znecitlivění. Po výkonu může být někdy doporučeno krátkodobé znehybnění ruky na dlaze. Někteří pacienti mohou po operaci pociťovat bolestivost nebo mohou mít i větší či menší otok v oblasti chirurgického zásahu. Často se podávají analgetika, která mají současně protizánětlivý účinek. Působí nejen k mírnění pooperačních bolestí, ale také jako prevence opětovného vzniku ganglionu. Po zhojení rány a rozcvičení ruky ale brzy dosahují plné funkční aktivity.
Přestože chirurgické odstranění je nejefektivnějším způsobem terapie, mohou se ganglia znovu objevit. Chirurgický zákrok totiž řeší pouze následek a nikoli příčinu onemocnění. Ta i nadále není zcela jasná.
