Jsem malý – no a co?

Lidé s malým vzrůstem často trpí komplexy – věta plná tradičních předsudků. Je to ale opravdu tak? Jsou malí, nebo naopak přerostlí lidé skutečně tak nešťastní, jak si my – "normální" – myslíme?

Hlavně nevybočovat z řady

Jednou z hlavních zásad, které se do české povahy vryly za čtyřicet let nesvobody, je hlavně se neodlišovat. Všichni, kteří se odlišují, jsou jiní, nezapadají do obrazu většinové společnosti. Podobné je to i s tělesnou výškou. Pokud je někdo příliš malý, nebo naopak moc velký, budí ve svém okolí rozruch. Takoví lidé pak mohou mít pocit, že se odlišují a že nejsou tou správnou součástí společnosti.
Daleko horší je pak situace u malých dětí. Děti totiž dokážou být velmi kruté a mohou dávat malému chlapci nebo dívce jeho "odlišnost" pěkně "sežrat", například ve formě posměšků či vyloučení z kolektivu hrajících si dětí.

Následky až do dospělosti?

Toto "kruté zacházení" a posmívání se se někdy na malých, nebo naopak velkých dětech může podepsat a v dospělosti ovlivnit jejich psychiku. Jedním z nejznámějších projevů je tzv. napoleonský komplex, což je laický výraz pro druh komplexu méněcennosti u lidí malého vzrůstu.

Napoleonský komplex

Jako první tento komplex popsal psychiatr Alfred Adler, který použil Napoleona Bonaparte jako příklad jedince, o němž se domníval, že byl hnán do extrémů psychologickou potřebou kompenzovat si to, co považoval za svůj hendikep. Takový jedinec se totiž se svým hendikepem může vyrovnat dvěma způsoby, buď tím, že svůj "nedostatek" vykompenzuje v jiném oboru lidské činnosti, například umění či politice, nebo naopak nazře do sebe.

Malý, proto hádavý?

Někdy se ale napoleonský komplex projevuje i tak, že se jedinec, jenž jím trpí, stává velmi agresivním a hádavým. Tímto chováním si totiž vynucuje respekt, který by jinak kvůli svému malému vzrůstu neměl. Příkladem takového člověka byl například Curley v knize o Myších a lidech od amerického spisovatele Johna Steinbecka.

Nenechte se ovlivnit

Existuje ale i třetí cesta. Nic si z posměšků nedělat a chovat se zcela přirozeně. Okolí si totiž bude muset zvyknout na to, že je člověk takový, jaký je, a naučit se ho akceptovat. Je to sice cesta nejtěžší, ale rozhodně se vyplatí ji podstoupit.

(kam)

Zdroj: www.palecek.nebesa.cz
http://cs.wikipedia.org