Jak závažná je diagnóza těžkého astmatu?

Astma je možné klasifikovat podle různých kritérií. Dělení probíhá například na základě závažnosti projevů. Podle jejich tíže se rozlišuje astma tzv. intermitentní a perzistující. Pro intermitentní astma jsou typické občasné příznaky onemocnění, přičemž při něm bývá zachovalá normální funkce plic. Perzistující astma pak představují všechny ostatní případy.

Astma se klasifikuje také podle toho, zda pacient trpí alergií, nebo zda je v jeho dýchacích cestách rozvinutý eozinofilní typ zánětu, který je spojený se zvýšenou aktivitou jednoho typu bílých krvinek, takzvaných eozinofilních granulocytů. Toto rozdělení má značný přínos pro praxi, protože zjistit u pacienta výskyt alergie či zvýšený počet eozinofilů je poměrně jednoduché a současně to pomáhá lékařům vysvětlit, proč u daného pacienta nastavená léčba selhává.

Cílem je dostat astma pod kontrolu

Nejčastěji používané dělení se řídí stupněm kontroly onemocnění. Astma tak může být pod kontrolou, pod částečnou kontrolou nebo pod nedostatečnou kontrolou. Onemocnění je pod kontrolou, když má pacient minimální denní potíže, a to maximálně dvakrát do týdne, a současně je u něj trvalá nepřítomnost nočních obtíží. Kontrola astmatu a její udržení jsou hlavním cílem léčby. Naproti tomu pacienti s nekontrolovaným astmatem mají trvalé příznaky nemoci nebo velmi často se opakující záchvaty dušnosti, které je významně omezují v jejich denních činnostech. Onemocnění je již natolik rozvinuté, že je u nich navíc narušena funkce dýchací soustavy.

Když standardní léčba selhává, je pacient odeslán do centra

Za těžké perzistující astma je považováno takové onemocnění, které se hůře dostává pod kontrolu a k jehož léčbě je nutné sáhnout po větším množství léčivých přípravků. Jedná se o poměrně vzácnou, ale o to závažnější diagnózu, která dotyčnému způsobuje závažné zdravotní potíže a významně jej omezuje v jeho každodenních aktivitách. Běžně užívané léky na astma či jejich kombinace jsou u těchto pacientů často bez efektu.

V takovém případě se zvažuje podání biologické léčby, která je vhodná pro pacienty, u nichž se těžké astma rozvíjí na podkladě alergické reakce nebo zvýšené hladiny eozinofilů. Své místo v léčbě těžkého astmatu mají i kortikoidy podávané systémově ve formě tablet či infuzí. Z novějších postupů je mimo jiné využívána specifická alergenová imunoterapie či bronchiální termoplastika, snižující průduškovou hyperreaktivitu působením tepla.

Za předpokladu správně stanovené diagnózy, dodržování nastavené léčby pacientem a současné léčby doprovodných onemocnění ovlivňujících samotné astma se daří u naprosté většiny pacientů udržovat onemocnění pod kontrolou. Stále však existuje malá skupina pacientů, kteří na klasickou léčbu nereagují, a je proto nezbytné u nich zkusit jiné léčebné možnosti. Za tímto účelem by tito pacienti měli být soustředěni do center pro léčbu těžkého astmatu, kde se o ně postarají lékaři, kteří mají s léčbou těžkého astmatu mnohé zkušenosti a dokážou i těžké astma dostat pod kontrolu.

(mraf)

Zdroje:

https://www.astma-zero.cz/cs/tezke-astma

https://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2006/03/07.pdf