Nutkavé chování a vtíravé myšlenky
Dobrý den,
Předem omluva za možná hloupý dotaz.
Již několik let na sobě pozoruji takové divné chování. Např. Když si žehlím košile, nebo obzvláště něco, co je snadno “mačkavé”, musím to mít naprosto dokonale vyžehlené, bez jediného prohybu známky zmuchlání. Další - když například někam jdu a vidím přeběhnout černou kočku, dostanu strach a musím jít jinudy, nebo se musím 3x pokřižovat. Skoro každé ráno si kontroluji skoro všechna mateřská znaménka, zdali se nezvětšují nebo jinak nemění - když ano, nebo když mám takový pocit, mám totální paniku a pocit, že umřu :-)je to směšné a ikdyž proto mám všechny důvody co to vyvracejí, musím si to tak nějak vyvrátit sám. Když, např. při tom žehlení se velmi jemně dotku rozpálené plochy, musím to udělat ještě jednou - ale nechci se nějak poškodit nebo tak. Jednou jsem byl na výletě na rozhledně a napadlo mě “skoč!” a já skoro omdlel a musel jsem (se snahou aby to nebylo znát) jít skoro hned dolů na pevnou zem. Další je například když jsem byl v nemocnici jako malý, měl jsem zápal plic a doteď si pamatuji, že jsem se tam strašně bál a byl jakoby mimo sebe, hrůza. Potom jsem jednou jel (ještě na VŠ) mhd a měl jsem nutkání člověka co stál vedle mě udeřit! Naprosto bezdůvodně! Nikdy bych to neudělal, protože nenávidím násilí! Potom jsem měl dokonce strach jezdit MHD aby se to opět nestalo. Dokonce jsem si zapamatoval co jsem měl na sobě za sluneční brýle a měl jsem naprosto, odpusťte to slovo “ujetý” pocit, že když si je vezmu, zase budu mít nutkání někoho udeřit. Nebo jsem měl strach chodit do kostela (ač jsem věřící) a měl jsem v něm pocit, že tam řeknu něco o ďáblu nebo tak, nechápu. Potom na půlnoční mši jsem měl pocit, že tam strachy omdlím. Ještě doplním, když se například někam připravuji, dokáži hodiny myslet nad tím co si vezmu na sebe a doslova zírám do skříňky a přemýšlí. Na chlapa mám dosti velký šatník, což manželce tolik nevadí (je na tom podobně...:-)...), ale když se mi něco líbí, prostě na to pořád musím myslet dokola, pořád to musím manželce ukazovat a chci po ní jaksi, aby mi opravdu také “nezabila” za to, že mám již, jak ona říká, “stopadesátou věc” (brýle, hodinky hlavně - zn brýlí mám asi již skutečně 60 a hodinek kolem 30ti) a schválila mi to...neštěstí vydělávám dost na to abych si to mohl dovolit...ale asi to není normální. Někdy mám (a toho se vždycky vyděsím nejvíc) nutkání, nebo spíše myšlenku “vraž autem do stromu!”, to mám potom úplnou paniku, jakto že já mám (a proč) takovou myšlenku! Já sebevraždu ani nic podobného přeci nechci spáchat, já si chci života užívat. Jednou jsem krájel při přípravě romantické večeře nožem maso na steaky a najednou mi napadlo, co kdybych bodl manželku? Věřte mi, že bych raději umřel já než abych to udělal jí, ale musel jsem a stále musím nad tím přemýšlet a mám z toho “nervy”. Potom jednou myšlenka “co když se nám na dům zřítí meteorit!”, řekl jsem si :”Proboha co to meleš!”, ale stejně jsem měl ty obavy, že by se to mohlo stát, i jsem si to představoval - teď už mi to přijde úplná blbost. Zrovna tak mám nutkání Vám to sem vypsat dopodrobna, abyste měli co nejvíce informací. O co by se prosím mohlo jednat a vyléčí se to? Potažmo jak dlouho trvá než nějaká léčba zabere???Něco jsem o tom četl, ale nechci věřit tomu co je na internetu atd...moc díky a přeji pevné zdraví v této “koronavirové” době!
MUDr. Lenka Smejkalová
Specializace: Praktické lékařství pro dospělé
Dobrý den pane Jiří.
Děkujeme za Váš dotaz. Bohužel jednoznačné stanovení diagnozy není ...
MUDr. Barbora Magdolenová
Specializace: Psychiatrie Pracoviště: Česká správa sociálního zabezpečeníDobrý den, pane Jiří, děkujeme za Váš dotaz. Co se týče Vašich problémů, někdy je těžk...
