Artritida a artróza. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Rozdíl mezi těmito dvěma onemocněními je zásadní.

Artróza je degenerativní onemocnění kloubů (onemocnění z opotřebení). U artrózy, která obvykle postihuje drobné klouby na noze, kolena, kyčle, páteř a drobné klouby ruky, se kloubní chrupavka zdrsňuje, stává se slabší a křehčí. Kosti pod chrupavkou musí kompenzovat její funkci, proto se naopak ztlušťují, rozšiřují a vytvářejí kostní výrůstky, takzvané osteofyty. Poškození kloubu může vyústit v zánět, který příležitostně způsobí ztuhlost, otok kloubu nebo bolest při pohybu. V nejhorším případě se může část kloubní chrupavky odlomit do kloubní dutiny, kde působí značnou bolest. Artróza nejčastěji postihuje ženy ve vyšším věku.

Artritida (revmatoidní artritida) je zánětlivé onemocnění kloubů. Způsobuje nejen klasické kloubní příznaky revmatoidní artritidy, ale často je doprovázejí také příznaky celkové, jako je únava, zvýšená teplota nebo snížená výkonnost. Revmatoidní artritida většinou začíná na drobných kloubech nohy, ruky a na zápěstí, a postupně se může šířit na větší klouby. Revmatoidní artritida je na rozdíl od artrózy autoimunitní onemocnění, způsobené nenormální reakcí imunitního systému proti některým složkám vlastního organismu. Proto revmatoidní artritida může postihovat nejen klouby, ale i další orgány. Touto nemocí je postiženo 1 % populace a ženy převažují v poměru 2–3: 1. Vyskytuje se v každém věku, probíhá dlouhodobě a často přetrvává do konce života. V případě, že se onemocnění objeví před 16. rokem, hovoříme o juvenilní artritidě. U někoho je začátek náhlý a bouřlivý, u jiného se nemoc rozvíjí pozvolna. Obvykle se ale střídají období vyšší aktivity nemoci s obdobím klidu nebo alespoň zlepšením stavu.

Čtěte také: Jste unavení? Možná za to může artritida

Jaké jsou příčiny?

Příčina vzniku artrózy není objasněna, známé jsou jen rizikové faktory, které zvyšují riziko vzniku artrózy. U jednotlivých kloubních lokalizací jsou tyto faktory různé. U artrózy kolenních kloubů hraje důležitou úlohu věk, nadváha, ženské pohlaví a přetěžování při některých sportech – fotbal, tenis, squash. U artrózy kyčelních kloubů má nadváha menší roli, na vzniku se podílejí spíše mechanické a dědičné faktory. Z mechanických je to znovu přetěžování při sportu, těžká fyzická práce a z dědičných třeba vývojové poruchy kloubů (vrozená dysplazie kyčlí). U artrózy rukou jsou nejsilnější právě genetické vlivy. Typický je rychlejší vývoj artrózy v kloubu, který je po úrazu.

Příčina artritidy není také doposud odhalena, ale víme, že na vzniku onemocnění se může podílet dědičnost a že taky kouření zvyšuje riziko vzniku a zhoršuje průběh nemoci. Podstatou je porucha imunitního – obranného – systému, při které dochází k produkci protilátek proti vlastním buňkám našeho těla. Tuto reakci nazýváme autoimunitní. Jednou z autoprotilátek je revmatoidní faktor, který se nachází u 80 % pacientů s revmatoidní artritidou, a ten předvídá těžší průběh.

Co se v postiženém kloubu děje?

Při artróze probíhají první změny v chrupavce. Mění se její struktura a postupně se ztrácí její pružnost. Chrupavka se ztenčuje, její povrch přestává být hladký a může zcela zaniknout, takže při pohybu dochází k většímu tření a podráždění. Po degeneraci chrupavky zůstávají konce kostí v kloubu odhalené a na jejich okrajích se vytvářejí výrůstky. Ty se snaží kloub stabilizovat, ale současně ho tím dělají méně pohyblivým a deformují ho. I když se jedná o nezánětlivé onemocnění, mohou se přechodně objevit i příznaky zánětu z podráždění. V konečném důsledku se to projeví otokem, proteplením kloubu a zmnožením kloubní tekutiny.

Čtěte také: Artróza palce ruky - rhizartróza

Při revmatoidní artritidě zánět spouštěný autoimunitní reakcí postihuje vnitřní stranu kloubního pouzdra, která vytváří zánětlivou tekutinu vyplňující kloub – a tím dochází k poškození chrupavky i kosti pod ní. V okolí kloubu se to projeví zduřením, proteplením a bolestí. Zničený kloub se organismus snaží opravit, ale místo chrupavky je schopen vytvořit jen jizvovité tkanivo, které kloub deformuje a dělá ho méně pohyblivým.

Příznaky artrózy a artritidy

Příznaky artrózy

Příznaky onemocnění závisí na lokalizaci a stadiu postižení. Základními projevy jsou bolest a ztuhlost postiženého kloubu, později i omezená hybnost, nestabilita a deformita kloubu. Zhrubění kloubní struktury je podmíněné tvorbou kostních výrůstků. Další projevy jsou specifické podle místa postižení.

U kolenních kloubů je typická námahová bolest, obvykle při chůzi po nerovném terénu, do schodů nebo ze schodů. Bolest má startovací charakter – to znamená, že ji nemocný pociťuje při prvních krocích hned ráno nebo po delším sezení. Po rozchození bolest ustane, ale po větší námaze se znovu objeví a může se objevit i otok. U kyčelních kloubů je bolest lokalizovaná v třísle a může vystřelovat až do křížové kosti nebo do zevní části stehna. Charakteristické je kulhání podmíněné bolestí. Po ránu a po delším odpočinku pacienti vnímají ztuhlost kyčle. V pokročilejších stadiích bývá bolest klidová i noční.

Artróza rukou má poněkud odlišný průběh. Obvykle se střídají období aktivity nemoci s obdobím klidu. Postižené klouby jsou bolestivé, zduřelé, mohu být i mírně zarudlé a může být přítomná i krátká ranní ztuhlost. Typické je postupně se vyvíjející zhrubění a deformity kloubů. Zvláštní formou artrózy rukou je tzv. erozivní osteoartróza, která se vyznačuje rychlejším vývojem nemoci, dramatičtějším průběhem napodobujícím až zánětlivé onemocnění typu revmatoidní artritidy a větším sklonem k rozvoji deformit.

Příznaky revmatoidní artritidy

Prvními příznaky nemoci jsou větší únava, slabost, zvýšená teplota a výše jmenované příznaky charakteristické pro postižení kloubu zánětem. Jimi jsou měkký otok kloubu, který bolí při pohybu i v klidu, a po rozhýbání se může bolest zmírnit. Typické je symetrické postižení, to znamená, že jsou oteklé stejné klouby na obou stranách těla, a dále i to, že je postižených více kloubů současně. Nejprve bývají postiženy drobné klouby rukou a nohou, ale nemoc nevynechává ani velké klouby – kolena, kyčle, ramena či lokty. Postižen může být v podstatě kterýkoliv kloub, dokonce i čelistní. Dalším typickým příznakem je ranní ztuhlost kloubu ustupující po rozcvičení a postupný rozvoj deformit – typické je například stočení prstů rukou na malíkovou stranu. Zánět probíhající v kloubu může postihovat i struktury v jeho těsné blízkosti. Dochází tak k ochabování svalů v okolí kloubu a slábnutí šlach, které pak snadno praskají, a to nejčastěji na hřbetu rukou.

Čtěte také: Revmatoidní artritida - příznaky které byste neměli ignorovat

Léčba a životospráva

Léčba artrózy

Současná medicína nedokáže artrózu zcela vyléčit. Dokážeme ji však zastavit a účinně zmírnit obtíže, ulevit od bolesti, zachovat funkce kloubů a omezit jejich strukturální změny.
Léčbou analgetiky a nesteroidními protizánětlivými léky projde každý pacient. Projevy artrózy může přechodně utlumit i místní aplikace kortikoidů. Dlouhodobá terapie těmito léky má závažné nežádoucí účinky (žaludeční vředy, postižení jater, ledvin, střev, útlum kostní dřeně atd.) K obnově chrupavek přispívají léky ze skupiny chondroprotektiv. Ani při jejich pravidelném dlouhodobém užívání však nejsou účinky zaručeny.

Fyzikální metody - fyzioterapie, léčebná rehabilitace, aplikace tepla, elektroterapie, magnetoterapie, ultrazvuková terapie, laseroterapie, vodoléčba atd. mají rovněž příznivé účinky v léčbě.

Biologická léčba artrózy pomocí autologní kondiciované plasmy (ACP) využívá poznatků oboru molekulární ortopedie a je počátkem nové éry v léčbě artrózy. K vysoce účinné léčbě artrózy i mnoha dalších onemocnění pohybového aparátu využívá přirozených vlastností krevních destiček - trombocytů. Ty se při opuštění krevního přirozeně aktivují a uvolňují bílkoviny růstových a protizánětlivých faktorů. Tyto faktory podporují ve tkáních pohybového aparátu (chrupavky, šlachy, vazy, kosti a kůže) hojivé regenerační a reparační procesy. Koncentrací těchto injekčně aplikovaných faktorů do nemocných tkání dochází především k: protizánětlivým procesům, urychlení hojivých procesů, zábraně přechodu onemocnění do chronického stavu, regeneraci a reparaci poškozených tkáňových struktur. Tato revoluční metoda nemá prakticky žádné vedlejší a nežádoucí účinky.

V těžkých stadiích artrózy je nutné operační řešení pomocí náhrady postižených kloubů umělými protézami. Široká nabídka spektra kloubních náhrad lišících se použitými materiály, velikostí, vlastnostmi i výdrží umožní individuální výběr pro každého pacienta. Životnost protéz je omezená. Proto by jejich implantace měla být až konečným řešením. O indikaci ke kloubní náhradě a výběru hodné protézy rozhoduje ortoped.

Čtěte také: Karboxyterapie: léčebná metoda nejen ke zlepšení stavu pohybového aparátu

Léčba revmatoidní artritidy

Při léčbě revmatoidní artritidy se sledují dva základní cíle – zmírnit příznaky onemocnění a zabránit jejich zhoršení a poškození kloubů. Na výběr je z několika skupin léků. Používají se nesteroidní antirevmatika, kortikoidy a přípravky cílené léčby. Při revmatoidní artritidě je důležitá i pravidelná rehabilitace, protože

• cvičení posiluje svaly, které poskytují oporu kloubům,
• pohyb napomáhá tomu, aby klouby zůstaly dostatečně pružné.

Navíc během fyzioterapie se můžete naučit, jak se co nejlépe hýbat, abyste zabránili bolesti a zraněním, ergoterapie zase nabízí způsob, jak se vypořádat s běžnými denními aktivitami, jako je například oblékání, vaření nebo uklízení. Vycházková hůl, chodítko, dlouhá lžíce na boty a různé další kompenzační pomůcky přitom mohou být velmi užitečnými pomocníky.

Základním předpokladem úspěšné léčby je včasná návštěva lékaře, správně určená diagnóza a spolupráce pacienta s ošetřujícím lékařem založena na vzájemné důvěře.