Revmatoidní artritida

Revmatoidní artritida je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění, které postihuje hlavně klouby, ale může postihovat i jiné struktury pohybového aparátu, jako svaly a šlachy a mnohdy i jiné orgány.

Jaké jsou příčiny?

Příčina nemoci není doposud odhalena, ale víme, že na vzniku onemocnění se může podílet dědičnost a že taky kouření zvyšuje riziko vzniku a zhoršuje průběh nemoci. Podstatou je porucha imunitního – obranného – systému, při které dochází k produkci protilátek proti vlastním buňkám našeho těla. Tuto reakci nazýváme autoimunitní. Jednou z autoprotilátek je revmatoidní faktor, který se nachází u 80 % pacientů s revmatoidní artritidou, a ten předvídá těžší průběh.

Častěji jsou postiženy ženy

Touto nemocí je postiženo 1 % populace a ženy převažují v poměru 2–3: 1. Vyskytuje se v každém věku, probíhá dlouhodobě a často přetrvává do konce života. V případě, že se onemocnění objeví před 16. rokem, hovoříme o juvenilní artritidě. U někoho je začátek náhlý a bouřlivý, u jiného se nemoc rozvíjí pozvolna. Obvykle se ale střídají období vyšší aktivity nemoci s obdobím klidu nebo alespoň zlepšením stavu.

Co se v postiženém kloubu děje?

Krátce si vysvětlíme i to, jak to vypadá v postiženém kloubu. Zánět spouštěný autoimunitní reakcí postihuje synoviální membránu – vnitřní stranu kloubního pouzdra, která vytváří zánětlivou tekutinu vyplňující kloub – a tím dochází k poškození chrupavky i kosti pod ní. V okolí kloubu se to projeví zduřením, proteplením a bolestí. Zničený kloub se organismus snaží opravit, ale místo chrupavky je schopen vytvořit jen jizvovité tkanivo, které kloub deformuje a dělá ho méně pohyblivým.

Příznaky revmatoidní artritidy?

Prvními příznaky nemoci jsou větší únava, slabost, zvýšená teplota a výše jmenované příznaky charakteristické pro postižení kloubu zánětem. Jimi jsou měkký otok kloubu, který bolí při pohybu i v klidu, a po rozhýbání se může bolest zmírnit. Typické je symetrické postižení, to znamená, že jsou oteklé stejné klouby na obou stranách těla, a dále i to, že je postižených více kloubů současně. Nejprve bývají postiženy drobné klouby rukou a nohou, ale nemoc nevynechává ani velké klouby – kolena, kyčle, ramena či lokty. Postižen může být v podstatě kterýkoliv kloub, dokonce i čelistní. Dalším typickým příznakem je ranní ztuhlost kloubu ustupující po rozcvičení a postupný rozvoj deformit – typické je například stočení prstů rukou na malíkovou stranu. Zánět probíhající v kloubu může postihovat i struktury v jeho těsné blízkosti. Dochází tak k ochabování svalů v okolí kloubu a slábnutí šlach, které pak snadno praskají, a to nejčastěji na hřbetu rukou.

Jak se revmatoidní artritida léčí?

Z léčby se na potlačení bolesti v akutním stadiu používají tzv. nesteroidní antiflogistika (NSA), která mají schopnost zmírnit bolest i probíhající zánět, ale nemůžou přímo ovlivnit samotný chorobný proces. K tomu jsou určeny léky ze skupiny „chorobu modifikujících“, ale protože jejich účinek nastupuje obvykle až po několika týdnech nebo měsících, na překlenutí tohoto období se můžou v kombinaci s NSA použít i kortikosteroidy, které mají silný účinek proti zánětu a proti bolesti.

Lze revmatoidní artritidě předejít?

Zatím nepoznáme způsob, jakým by se dalo revmatoidní artritidě předejít a ani v dnešní době neexistuje lék, který by tuto nemoc úplně vyléčil. Jsou ale možnosti léčby, kterými je možné zmírnit zánět, potlačit bolest a hlavně zpomalit postup onemocnění. Základním předpokladem úspěšné léčby je včasná návštěva lékaře, správně určená diagnóza a spolupráce pacienta s ošetřujícím lékařem založena na vzájemné důvěře.

Bechtěrevova nemoc

Bechtěrerova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění ze skupiny spondylartritid, které se objevuje třikrát častěji u mužů než u žen a nejčastěji začíná ve věku 15–30 let. Původce onemocnění neznáme, ale existuje určitý vliv dědičnosti, pro kterou svědčí výskyt antigenu HLA-B 27 u 90 % nemocných s Bechtěrevovou nemocí. Přítomnost antigenu však ještě neznamená, že jeho nosič bude nemocí postižený, jedná se pouze o vyšší riziko vzniku.

Nemoc obvykle začíná pozvolna, častá je časová prodleva několika let od objevení se prvních příznaků do stanovení diagnózy. Obvykle se projevuje nejprve bolestmi v křížovobederních kloubech a později postupuje na vyšší etáže páteře od oblasti bederní až po krční.

Bolest je nejsilnější ve druhé polovině noci a zmírní se nebo úplně ustoupí po zahřátí a po „rozhýbání se“. Zánět postihuje páteřní skloubení i vazy a vede ke ztuhlosti zad. S postupujícím onemocněním vyrůstají po stranách páteře kostní výrůstky, které mohou přemostit dva následující obratle a tím dochází k tuhnutí až znehybnění páteře. Nemoc se nedá úplně vyléčit, ale v dnešní době již existují léky, které dokážou její postup výrazně zpomalit. Nejdůležitější pro zmírnění obtíží pacientů zůstává přiměřená fyzická aktivita a cvičení.