Úzkost a strach v nás a kolem nás

Úzkost a strach jsou běžnými emocemi, které jsou u každého jedince normální a nezastupitelné a pomáhají nám se orientovat, rozhodovat a přežít. V nebezpečí pralesa, na lodi, v rodině nebo na pracovišti.

Jaký je rozdíl mezi úzkostí a strachem?

Úzkost i strach jsou doprovázeny podobnými pocity a příznaky a jsou lidmi obvykle zaměňovány. Jaký je tedy mezi nimi rozdíl? Úzkost je nepříjemný emoční stav, jehož příčinu neznáme, nevíme, proč a čeho se vlastně v danou chvíli bojíme. Po delší době vede ke značné únavě a vyčerpání. Úzkost má různou intenzitu – od mírného neklidu až po stavy panických záchvatů. Má i různé trvání – rozvíjí se v průběhu sekund, minut, hodin, dnů nebo až měsíců.

Strach můžeme definovat jako emoční a tělesnou odpověď na rozpoznatelné nebezpečí (střet s medvědem, válečná vřava, pobyt "na koberečku" u šéfa, …), která trvá pouze po dobu hrozícího nebezpečí. Úzkostí někdy reagujeme i na ostatní city, což lze pozorovat i v běžném životě, když se náhle zalekneme vlastních citových reakcí, impulzů a tajných přání (... a každý máme nějaké!).

Kdy se tedy úzkost stává nemocí?

Úzkost je příznak, který se vyskytuje u všech chorob vědci a názvoslovím sloučených do oddílu neurotických poruch – více v článku Zaškatulkované úzkosti.

Neuróza bývá definována jako porucha adaptace vůči prostředí i vůči sobě samému. Kromě úzkosti jako příznaku psychického se u neuróz vyskytují také pocity životní nespokojenosti, maladaptivní chování a četné vegetativní příznaky (např. pocení a nevolnosti před zkouškou, bušení srdce a červenání se na prvním rande...), ale o těch více v článku Co s námi úzkost dělá aneb Drobný pohled do psychosomatiky.

Všechny tyto příznaky obvykle bývají u jedince vnímány jako obtěžující, nepřijatelné a cizí (nelibuji si v nich s očekáváním zisku a přicházím k lékaři s žádostí o léčbu), hodnocení reality není v hrubých rysech narušeno (nevěřím bezvýhradně, že by za moje obavy a nepohodu mohla být odpovědná mise mimozemšťanů ozařujících mne paprsky nebo jsem štvancem spiknutí mafie, o všem mne eventuálně informuje hlas v mé hlavě, který mi posléze vulgárně nadává...) a moje chování zatím neporušuje základní sociální normy. Ten, kdo je ze zásady nedodržuje – asociální psychopat – obvykle ani úzkosti nemívá.

Chorobná úzkost je nemoc jako každá jiná (cukrovka, epilepsie, hypertenze, ...), a proto se neostýchejte se obrátit na odborníka s prosbou o pomoc. Úzkost je totiž léčitelná – více v článku Léčba úzkosti práškováním a povídáním.