Jak a čím se vyšetřuje zadní část oka?

Mezi nejjednodušší pomůcky užívané k vyšetření zadní části oka patří přímý oftalmoskop. Jde o ruční přístroj s vlastním osvětlením, který se používá k zobrazení očního pozadí. Jeho výhodou je přenosnost a možnost zvětšení obrazu pro vyšetření detailů. Jeho nevýhodu lze spatřovat v tom, že je s ním možné pozorovat vždy jen malé části sítnice, a to pouze plošně jedním okem.

Větší rozsah očního pozadí je možné vyšetřit nepřímým oftalmoskopem, který má lékař upevněný na hlavě. Podmínkou je použití čočky, kterou drží před okem pacienta. O nepřímé oftalmoskopii hovoříme i u vyšetření očního pozadí pomocí štěrbinové lampy a čočky mezi objektivem a okem vyšetřovaného. Štěrbinová lampa je přístroj složený z binokulárního mikroskopu a světelného zdroje na pohyblivém rameni. Při vyšetření oka v něm lze měnit intenzitu, úhel osvětlení i velikost štěrbiny, kterou prochází světlo.

Změny na sítnici je možné zdokumentovat také pořízením barevné fotografie funduskamerou, na níž je vyloučeno červené světlo a přes speciální optické filtry zachycena autofluorescence očního pozadí. Současné funduskamery jsou vybaveny kvalitní optikou, digitálním snímačem a prstencovým bleskem k získání obrazu sítnice s vysokým rozlišením. Záznam je uložen v digitální či tištěné podobě a může být použit k opakovanému hodnocení nebo kontrole průběhu onemocnění. Autofluorescence sítnice slouží ke znázornění poškozených buněk sítnice a nahromadění odpadních látek v zadní části oka.

Optická koherenční tomografie (OCT) je v současné době zlatým standardem mezi zobrazovacími metodami zadní části oka. Jde o zcela bezpečné zobrazení tkání v příčném řezu bez porušení jejich celistvosti. K vyšetření se používá paprsek světla. Přístroj je složen ze štěrbinové lampy, zdroje světla a snímače odraženého záření, který měří časové zpoždění a velikost signálu odraženého z různých hloubek tkáně. Při zpracování obrazu je rozhodující optická odrazivost a průhlednost či průsvitnost jednotlivých vrstev tkáně. Struktura je pak zobrazena ve stupních šedi nebo ve falešné škále barev podle optické odrazivosti jednotlivých vrstev. Vyšetření OCT by měl podstoupit každý pacient s podezřením na onemocnění sítnice, zejména žluté skvrny.

Angiografie oka slouží k vyšetření cév, nejpřínosnější je při stanovování diagnózy onemocnění sítnice. Tzv. fluorescenční angiografie informuje o stavu rozhraní mezi sítnicí a krevním oběhem a je založena na principu pohlcování modrého světla látkou fluoresceinem s následným snímáním vyzařovaného zeleného světla o jiné vlnové délce. Po aplikaci fluoresceinu do loketní žíly se látka centrální sítnicovou tepnou dostává do cévního řečiště sítnice, barvivo prochází kapilárami a je odváděno žilami zpět. Zdravé rozhraní je pro fluorescein neprostupné. Při onemocnění cév i dalších chorobách pozorujeme zvýšení či snížení fluorescence. K vyšetření se používá funduskamera, trvá asi 10 minut a je spojeno s určitým rizikem nežádoucích účinků.

Angiografie s indocyaninovou zelení je vyšetřovací metoda užitečná zejména k zobrazení oběhu cévnatky. Indocyaninová zeleň oproti zelenému světlu vyzařovanému fluoresceinem proniká i pigmenty sítnice a velmi dobře znázorňuje cévní systém cévnatky, sítnice a ložiska špatně viditelná při fluorescenční angiografii.

OCT angiografie umožňuje znázornění cévních struktur v libovolně zvolené hloubce sítnice či cévnatky bez použití kontrastní látky a nutnosti proniknout do organismu. Zachycení pohybu červených krvinek v cévách pomocí OCT umožňuje rekonstruovat cévní síť včetně nejjemnějších kapilár.

Ultrazvuk oka pomáhá zobrazit struktury oka i při neprůhledných vnitřních prostředích. Pro diagnostiku v očním lékařství se používá ultrazvuk o vyšších frekvencích. Vlny, které při nich vznikají, jsou krátké a dobře pronikají očními částmi. Sonda se přiloží na povrch víčka nebo oka a vysílá vlny, které procházejí tkáněmi, odrážejí se od rozhraní a vracejí se k sondě, kde jsou zachyceny. Vyšetření nevyžaduje průnik do organismu.

Odborný asistent MUDr. Bohdan Kousal, Oční klinika a Klinika dětského a dorostového lékařství, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze