Sezónní emoční porucha? Tak trochu „lidský zimní spánek“

Vznik sezónní emoční poruchy (SAD) neboli zimní deprese vědci sice ještě přesně neobjasnili, svou roli v něm ale bezesporu hraje melatonin, tzv. spánkový hormon, a serotonin, tj. jedna z látek umožňující přenos impulsu po nervových buňkách, jehož nedostatek vede ke změnám nálad.

Melatonin se nejvíce tvoří během tmy. Umožňuje nám hluboký spánek, protože jeho vlivem dojde k utlumení většiny procesů v organismu. Ráno pak paprsky světla zase jeho produkci ukončí, v noci utlumené procesy se opět nastartují a my se probudíme odpočatí a svěží. Pokud ale k takovému „probuzení“ v průběhu celé zimy nemůže kvůli zvýšené produkci melatoninu a narušené tvorbě serotoninu dojít, dostavují se projevy zimní deprese:

• špatná nálada, nezájem o koníčky a záliby, pocit „prázdna“,
• potíže se soustředěním,
• únava a snížená výkonost,
• pocit nespokojenosti, netrpělivosti, podrážděnost,
• vyšší chuť na potraviny obsahující cukry, přejídání a nabírání na váze,
• snížení nebo ztráta chuti na sex,
• zhoršení premenstruačního syndromu,
• různé nespecifické zdravotní obtíže (např. bolesti zad).

Co zvyšuje riziko rozvoje SAD

• Ženské pohlaví. Podle dostupných poznatků se SAD vyskytuje častěji u žen v plodném věku.
• Genetika. Vědci již znají i jeden z genů, jehož mutace se na rozvoji poruchy podílí. Navíc se SAD častěji vyskytuje u více členů téže rodiny.
• Stěhování daleko od rovníku. Delší pobyt v oblastech vzdálených od rovníku zvyšuje riziko SAD. Míra vystavení slunečnímu svitu se zde významně liší od toho, na co jsme zvyklí, což může citlivým lidem způsobovat potíže.
• Málo pobytu venku na slunci.
• Možná i oční onemocnění. Oční onemocnění sice nejsou spolehlivě prokázaným rizikovým faktorem SAD, ale především u onemocnění omezujících prostup světelných paprsků do oka (např. šedého zákalu) se to zajisté nabízí.

Světlo léčí

Příčinou vzniku sezónní emoční poruchy je vlastně reakce organismu na déletrvající nedostatek slunečního svitu. Proto se léčí fototerapií, obvykle prováděnou ráno, kdy mívá největší efekt. Používá se světlo podobné slunečnímu o intenzitě asi desetkrát až čtyřicetkrát vyšší, než má běžné osvětlení.

Efekt léčby se dostavuje obvykle rychle. U někoho může dojít k vymizení deprese už po jednom týdnu. K udržení stavu pak může stačit fototerapie samotná nebo se v případě potřeby kombinuje s antidepresivy.

Alternativou k tradiční léčbě pak může být audiovizuální stimulace (AVS). Při ní impulzy a barva světla vyšlou do mozku informaci typu, že je nádherný slunečný den, což následně vyvolá odezvu i v chemických pochodech v mozku.

Zdroje: