Jak se rodí děti bez matek – nematek

Je jim mezi dvaceti a šestadvaceti lety, studují vysokou školu, případně ji nedávno dokončily. Vlastní dítě zatím nechtějí. Přesto pravděpodobně běhá po světě hned několik jejich potomků. Mají jejich DNA, jsou jim podobné, nikdy je však nebudou oslovovat mami. Bez dárkyň vajíček by stovky žen čekaly na své mateřství zcela marně. Zatímco některé vede k zákroku soucit s neplodnými ženami, jiné si tak vylepšují finanční situaci. Potřebují zaplatit stáž v zahraničí, chtějí si ušetřit peníze na cestování.

Právě to je případ třiadvacetileté Denisy. Dokončila školu a ráda by se podívala do Spojených států. „Nejenže pomůžu nějaké žene, která chce dítě a mít ho nemůže, ale ještě jsem si vydělala slušnou sumu. Nebudu tvrdit, že jde o příjemný zákrok. Vše se nějakou dobu plánovalo, proběhla řada vyšetření, bolelo to, ale nestěžuji si“ vysvětluje Denisa. V současnosti si připravuje itinerář své cesty po Americe, na níž ji odběr vydělal 22 tisíc korun. Nevylučuje, že se zákroku podrobí ještě jednou. „Jsem mladá a svoje vlastní dítě určitě ještě pár let nechci. Místo mateřství budu momentálně raději cestovat, a jestli mi v tom může pomoct tenhle dobrý skutek, tak nad tím určitě zauvažuji znovu.“

DÁRKY BEZ STRESU A KOMPLEXŮ

České zákony dovolují darovat vajíčka ženám mezi osmnácti a pětatřiceti lety (každá klinika si však stanovuje konkrétní limity sama). Nejkvalitnější vajíčka jsou údajně v první polovině třetí dekády života ženy.

Při první návštěvě dárcovského centra čeká ženu rozhovor, kdy lékaři zjišťují, zda je pro zákrok vůbec vhodná. „Dost dokáže napovědět již první dojem. Spoustu případných poruch souvisejících s plodností poznáte třeba podle tělesné konstituce a charakterové struktury. A největším zabijákem plodnosti je stres. Naše zkušenost je, že ta nejkvalitnější vajíčka mají dívky, které jsou v pohodě, netrpí komplexy a berou život s humorem, zároveň jsou přirozeně ženské a přiměřeně o sebe pečují,“ vysvětluje Michaela Šilhavá, šéfka dárcovského programu institutu reprodukční medicíny Unica. Zájemkyně o darování se během úvodní schůzky také rovnou dozví, co ji přesně čeká. „Pokud vidím jen náznak pochybnosti, pošlu dívku domů, ať si vše v klidu rozmyslí. K dárkyním si vytvářím poměrně blízký vztah – záleží mi na tom, aby vše proběhlo v pořádku.“

Jestliže je žena pro dárcovství vhodná, začíná poměrně dlouhá cesta. Hned v úvodu musí absolvovat krevní odběry. Při nich se zjišťuje hladina ženských hormonů, vyšetřují se infekční přenosné choroby, jako jsou HIV, kapavka, žloutenka typu B a C a syfilis, provádějí se genetické testy a zjišťuje se krevní skupina. „Vyšetření je výhodné i pro dárkyni, protože se ujistí, že je zdravá,“ konstatuje Michale Šilhavá. Pokud výsledky odběrů dopadnou dobře, následuje gynekologické vyšetření a zařazení do dárcovského programu. „U nás v institutu může být dárkyní žena ve věku od devatenácti do dvaceti devíti let, s minimálně středoškolským vzděláním, BMI pod 28, která není závislá na drogách, alkoholu ani cigaretách, je přiměřeně psychicky odolná a projde veškerým genetickým, endokrinologickým a gynekologickým vyšetřením,“ doplňuje šéfka dárcovského programu.

BEZ VLASTNÍHO DÍTĚTĚ?

Spírala směřující k odběru se pomalu dál rozjíždí. Podle menstruačního cyklu musí dárkyně zahájit stimulaci vaječníků. Protože jde o zákrok jako každý jiný, zůstává žena stále pod kontrolou lékařů a absolvuje několikrát ultrazvukové vyšetření. Dříve během stimulace hrozil hyperstimulační syndrom, který se však dnes již díky nižším a na míru stanoveným dávkám léků prakticky nevyskytuje. Lékař pak podle ultrazvukového vyšetření zjišťuje, který den je pro odběr vajíček nejvhodnější. „Den před zákrokem by dárkyně měla jíst jen lehkou stravu a nepít alkohol, v den odběru nesmí od půl noci nic jíst ani pít kvůli krátké anestezii,“ popisuje Michela Šilhavá. Samotný zákrok probíhá v celkové narkóze a trvá zhruba dvacet minut. Základem je precizní práce lékaře, který z povrchu vaječníku postupně odebírá jednotlivé folikuly. Po zákroku žena odpočívá dvě až tři hodiny na lůžku a stále je pod kontrolou lékaře a sestry. Teprve pokud je všechno v naprostém pořádku, může dívka odejít domů.

Přestože jde vývoj v medicíně neustále kupředu a daří se minimalizovat možná rizika, nejedná se pouze o zákrok bez rizika. Možnými komplikacemi je třeba nadměrná reakce vaječníků, tedy hyperstimulační syndrom. I proto někteří odborníci doporučují odběr vajíček pouze ženám, které již děti mají. Dalším, i když skutečně velmi malým rizikem je poranění při odběru či následný zánět. Dárkyně by také měla počítat s doporučovanou sexuální abstinencí v průběhu cyklu. Nechtěně by se totiž mohlo stát, že bude dárkyní sama sobě a otěhotní. Kvůli minimalizaci možných problémů a komplikaci se rozhodně vyplatí pečlivě vybírat kliniku, kde folikuly darujete.

Velmi špatnou zkušenost, jež ji málem připravila o možnost mít vlastní dítě, prodělala Věra. Zřejmě kvůli laxnosti lékařů jí vybrané kliniky skončila po dvou dnech v obrovských bolestech na jednotce intenzivní péče. Silně krvácela do dělohy a jen díky rychlé operaci se podařilo ji zachránit, aniž přišla o možnost mít v budoucnu dítě.

TŘIKRÁT ČTYŘIKRÁT ZA ŽIVOT

Americká společnost pro reprodukční medicínu nedávno vydala doporučení, že je pro dárkyni bezpečné darovat vajíčka maximálně šestkrát za život. České kliniky však v praxi obvykle doporučují menší počet cyklů, obvykle tři až čtyři. Vajíčka od dárkyní poté přecházejí k příjemkyním. Protože je v Česku darování anonymní, tyto ženy se nikdy nesetkají ani se o sobě nedozvědí konkrétní informace. „Příjemkyně zná krevní skupinu, výšku a váhu dárkyně. Pokud se zeptá na zaměření dárkyně, vždy ji sdělíme, jaký obor studuje nebo jakou dělá práci. Některé ženy chtějí o dárkyni zjistit co nejvíce informací, třeba jaké má koníčky. V žádném případě dárkyně není nikde uvedena a příjemkyně ani není povinna kdekoli uvádět, že má dítě z darovaného vajíčka“ vysvětluje Michela Šilhavá. Ta je právě tou osobou, která zná obě strany a vždy se snaží nabídnout příjemkyni vajíčka od takové dárkyně, která je jí podobná nejen fyzicky, ale také povahově. „Jsem vystudovaná psychoterapeutka a mimo jiné mám výcvik v biodynamické psychoterapii. Velmi intenzivně se zabývám také psychosomatikou. Snažím se oběma stranám naslouchat, být s nimi, takže se mi velmi často daří propojovat ženy na stejné energetické úrovni. Těžko se to vysvětluje, jde o hodně instinktivní a intimní záležitost. Ale funguje to,“ uzavírá šéfka dárcovského programu institutu reprodukční medicíny Unica.

Darování folikulů je v Česku bezplatné, dárkyně má však nárok na úhradu nákladů na cestovné a ztrátu času. Konkrétní částku si určují samy kliniky. Snaží se zohlednit nejen bydliště dívky, ale především úspěšnost odběru. Rozpětí se tak obvykle pohybuje mezi 15 a 25 tisíci korunami. Pro některé ženy je to dostatečná náplast za martyrium, jež podstoupí. Jiné by po zkušenosti s odběrem zákrok neopakovaly ani za několikanásobek. Zatímco například Věra s odstupem času radí ženám velkou obezřetnost, Denisa vidí odběr vajíček spíše jako příležitost. „Neříkám, že je to pro každou ženu. Mám za sebou několik odběrů krve a tohle byl jen takový schůdek dál. Těší mě představa, že někomu pomáhám a že nějaký pár bude díky mně šťastný. A já zase budu šťastná, až budu cestovat po Státech.“