Návaly úzkosti, nezvládání emocí
Dobrý den,
obracím se na Vás s prosbou o radu. Posledních zhruba 10 let zažívám úzkostné stavy, které dozajista vyplývají s pocitu „ztracenosti“ v životě. Je mi hodně přes dvacet, nemám stálou práci, poslední roky mi chybí i blízcí přátelé a nikdy jsem nezažila opětovanou lásku. Poslední zhruba půl rok se něco z toho zlepšilo, přestěhovala jsem se, zahájila novou etapu v životě, našla si nové kamarády, kontakty, už mám přece jen trochu nějaký směr, neplácám se tolik – z tohoto úhlu se mi velmi ulevilo. Stále ale cítím, jak moc mi chybí nějaký velmi blízký člověk, se kterým bych se mohla sdílet, chybí mi i fyzický kontakt. Měla jsem hodně problémové dětství a dospívání, neměla jsem otce ani sourozence, matka mi nedokázala projevit vřelost a blízkost, žila jsem vždycky tak nějak s vědomím toho, že jsem na světě sama. Teď v dospělosti na mě stále přicházejí úzkostné stavy, jejichž projevy se prohlubují, stejně jako frekvence. Dochází k tomu zhruba jednou za týden až dva, trvá to někdy půl dne, jindy třeba celý den. Opakovaně se mi v životě totiž stává, že si chtě nechtě vypěstuju citovou závislost na nějakém muži, ale on mě nechce, což ve mě vyvolává strašné stavy. Stačí, že se stane něco docela nevinného, co mi připomene tu mou osamělost, na kterou běžně nemyslím. Jsem založením pozitivní člověk, veselý, celkem věcně a racionálně uvažující, ale v těchto stavech se úplně proměním, nedokážu myslet normálně, emoce mě zrazují. Pouze pláču, protože něco vevnitř mě tak strašně bolí, že se to nedá ovládat. Jsou to hrozné návaly úzkosti a bolesti, myšlenkově jsem strašně roztěkaná, úplně rozložená. Na jaře to začalo přerůstat i do tělesné roviny, což jsem nikdy dřív nezažila: někdy se klepu po celém těle, mám pocit „knedlíku“ v žaludku, skoro až na zvracení, nedokážu jíst. Jsou to tak silné návaly, že sebou pak vůbec nevládnu, mám strach, že bych si mohla něco udělat, třeba v náhlém impulsu skočit pod auto. Připadám si jako blázen, protože moje rozumová složka přitom pořád funguje, vidí to a je zhrozená, ale nedokáže ten stav nijak ovlivnit. Příčinu odstranit nedokážu, ale snad by se daly odstranit či aspoň zmírnit ty moje emoční reakce. Mohli byste mi prosím poradit, zda se s tím dá něco dělat, na koho bych se mohla obrátit? Cítím, že už to tak dál nejde...
MUDr. Miroslav Sekot
Specializace: Psychiatrie, Psychoterapie Pracoviště: Hélio - centrum pro duševní zdraví
Dobrý den Evo
Co se týče příznaků, které popisujete, může se opravdu jednat o příznaky ...
