Nejistota a uzkost
Dobrý den,
mám jakýsi psychický problém. Ode dne kdy jsme se s mamkou odstěhovali z Prahy jsem přišel o všechny kamarády ve škole i mimo ní. Pak jsme se po nějaké době přistěhovali zpět a já už o vše přišel... O kamarády, o školu, o vše :( Chodil jsem do jiné školy, do školy, kterou mi vybrala máma a né já... Já jsem do ní nechtěl a nebyl jsem tam spokojený, mámě to, ale bylo samozřejmě jedno. Ve škole se mi vedlo celkem dobře, ale pak se spojili třídy z A a B na A a všichni byli spojení dohromady v jedné třídě. S prominutím, ty všichni kreténi co tam byli atd. šli k Nám a začalo to být už nepříjemné.. Byli tam nějaké ty posměchy na ostatní, psychické a urážlivé narážky atp. Moje psychika to samozřejmě nevydržela a měl jsem se moc špatně. Vůbec jsem se nemohl soustředit na učení atd. Urážky, nadávky a nějaké to fyzické štouchnutí. Pomalu se z toho stávala šikana, ale jen ta psychická, nikoli fyzická. Samozřejmě na mojí osobu. V té době jsem byl takový debil co si to nechal vše líbit a, když se Vám ve škole všichni smějí, není to nic příjemného nic podniknout, když Vás nikdo nezajímá a o Vás jim nejde... Vím, že to bývá ve škole skoro všude podobné, ale tohle bylo pro mě hrozné... Ve škole jsem měl jen jednoho opravdového kamaráda a ten mi řekl at si koupím herní konzoly, že prý spolu budeme hrát hry atp. Po pár týdnech jsem ho vůl poslechl a doopravdy jsem si jí koupil, to jsem, ale neměl dělat... Po pár měsíců jsem se stal celkem dost závislí na hrách a nemohl jsem se odlepit od her. Každý den, den co den jsem hrál a hrál, nechodil sem ven, nikam jen tak sám např., prostě nic. Na vše jsem se vykašlal. Ve škole jsem se pak vůbec nesoustředil a měl špatné známky... Ta touha přijít domů a jen si sednout za konzoly byla tak velká, že to bylo každý den to stejné... Prostě jsem nikam nechodil a nic nedělal. Po ukončení školy to bylo ještě horší... S nikým jsem nechodil ven, protože jsem neměl s kým. S nikým jsem ani nechtěl, protože jsem byl moc dlouho zavřený doma, sám, v jednom prostoru a nechodil ven. Jen jsem se flákal a nic nedělal, můj životní cíl byli jen hry a nic jiného. Byl a ještě jsem tak zahořklí, že se nedokážu pořád sejít s někým jen tak ven... Nevím čím to je. Tedka jsem si našel novou přítelkyni, ale prostě se s ní nedokážu sejít venku... Já nevím co se se mnou děje, ale, když mi řekne "Pojd ven, sejdeme se dneska" tak mi najednou do těla přejede takový pocit nejistoty a sevření... jakoby jsem se pořád něčeho bát, ale nevím čeho. Když tohle řekne, tak pořád hledám výmluvu na to jak se s ní nesejít. Nevím co to je. Mám takový pocit stresu a chvění. Vždy, když se mám rychle na něco soustředit a nebo jen řekne tuto větu, tak okamžitě moje tělo začne reagovat. Začínám mít pocit sevření, uzkosti, vysokého stresu, nejistotu, mám také pořád zmínky o tom, že se něco stane... Nebo takové ty záporné věci... Ty negativní věci co se může přihodit... Můj mozek plánuje moc dopředu... Vždy si vybírám nejlepší situace, nikdy nevyužiji ty situace, kdy si řeknu, že takhle to být nemá a, že se může něco stát a nebo, že to může být právě to co jsem si představil. A kvůli tomu to nevykonám, protože vím, že by se to mohlo stát a já na to nebyl dostatečně připravený. Je to moc hrozný pocit být sevřený v sobě a nikoho si tzv. nepřipustit k tělu. Moje psychika to prostě nedovolí, nikomu a ani ničemu, jsem uzavřený sám v sobě. Nejlepší vyjádření pocitů umím jen, když něco píšu jako např. tuhle zprávu. Nevím proč, ale když se můžu na něco soustředit v klidu tak to je lepší, rychlejší a efektivnější. Mám prostě na to klid, ale když mi někdo řekne nějakou věc at udělám z hlavy, rychle... Tak najednou, nevím nic, absolutně... Můj mozek se tak zatemní, že nedokážu myslet... Potřebuji klid a aby na mě nikdo netlačil, protože jak někdo bude, tak to z hlavy nedám. Dneska se mi stalo, byl jsem doma v posteli a zavíral jsem pomalu oči. Nevím proč, ale najednou jsem v hlavě uviděl obličej krásné holky, která měla nezvykle vykulené oči. Pak jsem také viděl, i když ted budu znít jako psychouš, hlavy mimozemštanů a další profilové fotky jiných holek, absolutně nevím co a proč se mi to stalo, také nevím kdo a co to je. Nic... Když jsem klidně ležel, měl lehce zavřené oči tak jsem se najednou lekl, sám od sebe, nikdo a ani nic mě nevylekalo, prostě jsem se sám od sebe lekl a 2x :( Z ničeho nic, lekl jsem se tak, že jsem uplně cukl tělem, 2x. Toto se mi stalo jen 2x v celém životě. V tu chvíli co se mi to stalo jsem se ničeho nebál, neměl jsem důvod, ale tak proč se mi to stalo? :O Z jakého důvodu, když jsem se ničeho nebál... Pak už jsem jen zavřel oči a klidně spal až do dalšího rána. Závěr této zprávy je asi ten, že mám z něčeho pořád obavy, nevím z čeho a proč, ale je to silné a já skoro ztrácím svůj život. Dalo by se říct, že už nežiju, jen přežívám v samotě. Když jsem byl s bývalou přítelkyní a setkal jsem se s ní, tak jsem s ní neměl o čem mluvit, prostě trapné ticho a nikoho to nebavilo... Ted mám strach, že když se sejdu s novou tak se stane přesně to stejné. Nevím co mám absolutně dělat a jak tohle řešit, né jen tu holku, ale tohle celé co jsem napsal. Je strašně těžké to vysvětlit, protože na tohle i kolikrát nestačí slova, prostě to nejde vyjádřit. Je to jen uvnitř Nás a nejde to vysvětlit. Cítím jakoby bylo něco ve mně, něco čeho se pořád skrytě bojím a nemůžu se toho zbavit... Nejde to, je to v mé hlavě, ale je to moc silné a já na to už nestačím. Nejde to, i když moc chci, tak to prostě nejde. Prosím o pomoc, děkuji. Dominik, 17. let
Specializace: Hypnoterapie, Psychologie Pracoviště: Soukromá poradna pro alternativní terapii, Lipník nad Bečvou
Dominiku, doporučuji vřele návštěvu odborníka, se kterým si budete moci pohovořit o svých p...
