Hypotenze, neboli nízký tlak, může být příčinou horšího prokrvení ostatních orgánů - především mozku.
Baroreceptory jsou součástí autonomního, vůlí neovlivnitelného nervového systému, a podílejí se na regulaci krevního tlaku. Právě porucha v této regulaci by mohla být u některých pacientů příčinou jejich marné snahy o léčbu hypertenze.
„Baroreceptory se nacházejí na stěně společné karotické tepny - lidově se jí říká krkavice, což je tepna, jež zásobuje okysličenou krví hlavu a mozek. Jsou součástí autonomního nervového systému a podílejí se na regulaci napětí cévní stěny, a tedy i na výši krevního tlaku,“ vysvětluje primář Kardiologického oddělení Nemocnice Na Homolce prof. MUDr. Petr Neužil, CSc., FESC. Studiem autonomního nervového systému ve spojení s léčbou srdečně cévních nemocí se pan profesor zabývá již řadu let. Zatímco vůle s autonomním nervovým systémem neudělá nic, cílené chirurgické, ale i minimálně invazivní zákroky na nejrůznějších úrovních jeho struktur dokážou zlepšit zdraví některých pacientů.
Baroreceptory by za normálních okolností měly dostávat informace, že je tlak vysoký, a na základě toho dávat impulsy, aby se snížilo napětí cévních stěn. Jenže, jak lékaři předpokládají, u některých lidí tato část regulačního systému nefunguje.
„Abychom tuto nefungující zpětnou vazbu obnovili, zkoušíme ovlivnění baroreceptorů elektrickými impulsy z naimplantované elektrody, propojené se, stimulátorem,“ říká primář Neužil. Společně s cévním chirurgem MUDr. Petrem Šedivým tento týden provedl nový zákrok u jednašedesátileté ženy, trpící dlouhodobě neovlivnitelnou hypertenzí.
„Pacientka již u nás absolvovala několik zákroků. Před mnoha lety katetrizační roztažení zúžené pravé ledvinné tepny. A jenom letos absolvovala hned další dva zákroky - angioplastiku zúžené srdeční tepny a brzy poté také renální denervaci. Její princip spočívá v tom, že se působením energie zničí nervová vlákna probíhající podél ledvinných, tedy renálních tepen. Tím se utlumí reakce nervů, které prostřednictvím centrální nervové soustavy vyvolávají stažení cév a přispívají ke vzniku a udržení těžké hypertenze,“ uvádí profesor Neužil. První zákrok zmírnil projevy anginy pectoris (nedostatečné zásobení srdečního svalu kyslíkem). Druhý zákrok se prováděl pro extrémně zvýšený krevní tlak, který nereagoval na maximální dávky léků na jeho snížení, takzvaných antihypertenziv. Po několika měsících přechodného zlepšení a v podstatě normalizace krevního tlaku naopak pacientka začala mít problémy nejen s vysokými nárůsty tlaku, ale také s epizodami jeho přílišného poklesu, při nichž omdlévala. „Po všech vyšetřeních jsme usoudili, že by příčinou mohla být právě porucha na úrovni regulace baroreceptory,“ dodává prof. Neužil.
„Operační výkon trval zhruba hodinu. Pacientce v celkové anestezii jsme do oblasti větvení karotidy, kde se nachází bohatá nervová pleteň, naimplantovali malou, zhruba tři až čtyři milimetry velkou elektrodu,“ popisuje doktor Šedivý svou úlohu při zákroku. A profesor Neužil doplňuje: „Než jsme elektrodu fixovali, nejprve jsme postupným testováním na různých místech oblasti zjistili, kde při elektrostimulaci vyvolá největší pokles krevního tlaku. Podmínkou bylo, aby se tlak snížil alespoň o deset procent. Nám se podařilo vybrat místo, kde jsme díky stimulaci zaznamenali pokles tlaku dokonce o dvacet procent – z hodnoty 149 klesl horní, systolický tlak na 120.“ Právě do tohoto místa na povrchu krční tepny tedy doktor Šedivý umístil elektrodu a protáhl ji přes klíční kost na přední stranu hrudníku. Tady do podkožní kapsy naimplantoval vlastní stimulátor, který se neliší od běžného kardiostimulátoru.
Zhruba deset až čtrnáct dní po operaci, kdy bude pacientka v klidu pouze se svou běžnou dosavadní léčbou, začnou kardiologové testovat různé specifické režimy stimulací a pokusí se najít optimální režim. Cílem je vyvolat v baroreceptorech dojem, že organismus má hypertenzi (kterou opravdu má, ale fyziologické signály nefungují) a donutit je tak, aby vydaly signál tepnám k jejich roztažení, a tím snížení tlaku. Jelikož se jedná o léčbu z kategorie neurostimulací, jež jsou zdravotními pojišťovnami hrazeny, lze i barostimulaci nabídnout pacientům v rámci všeobecného zdravotního pojištění.
„Výkon je ovšem určen pro přísně indikované pacienty, jejichž hypertenze není řešitelná jiným způsobem a u nichž dobře nefungují přirozené regulační systémy,“ zdůrazňuje profesor Neužil.
Zdroj:Nemocnice Na Homolce
