• Česká žena tisíciletí

    Je snadné položit si následující otázky: Jaká je česká žena konce druhého tisíciletí? Přesněji, jaká si myslíme, že je? Mnohem těžší je na ně odpovědět. Zašli jsme proto za PhDr. Eliškou Rendlovou, CSc., ředitelkou Institutu pro výzkum veřejného mínění. Otázky, které se týkají žen se ve výzkumech Institutu vyskytují poměrně často, navíc se paní Eliška této problematice věnuje už dlouhá léta. Následující článek jsme sestavili z jejích názorů, postřehů a výsledků některých výzkumů z posledních let.

    Pro současné české ženy je typická diferenciovanost jejich životního stylu. Musíme posuzovat ženu z mnoha hledisek v její profesi, v rodině, v politice, ve veřejném životě atd. Ženy se vzájem­ně odlišují svými potřebami, životními perspektivami, očekáváním i realitou. Část žen, které se aktivně realizují ve své profesi či v politice, žije sama, nebo v bezdětném manželství. Mimochodem - ve skupině bezdětných je zhruba pětina vysokoškolaček. Většina tzv. „exponovaných" žen má však rodinu a cení si hodnot s ní spojených.

    Ideál superženy

    Současná česká žena si už dokázala vytvořit takovou pozici, že veřejnost i její nejbližší jí přiznávají právo vzdělávat se, mít své záliby a věnovat se jim, což je výrazný posun od tradičního pojetí. Partnerství, respektive manželství už dnes není o nadřízenosti muže a podřízenosti ženy, ale o hledání vyrovnaného, vyváženého vztahu. Obecně však přetrvává jakási „pověra", že žena výkonná v zaměstnání, či aktivní ve společenském nebo politickém životě, nemůže být dobrou matkou. Úspěšnost jejího mateřství se poměřuje délkou času stráveného s dětmi a ne kvalitou jejich vztahu. To je silný tlak, s nímž se řada žen obtížně vyrovnává. Samy sebe frustrují výčitkami a přitom často nevidí to, že jejich děti i partneři jsou hrdí na své úspěšné matky a chod rodiny a domácnosti považují za dobrý. Ženy se pak snaží dostát oběma svým „povinnostem" a stává se, že pak zapomínají na sebe, neodpočívají, přepínají se. Hodně žen se snaží přiblížit jakémusi ideálu „superženy", která dokáže zvládnout všechno sama, a to i v situacích, kdy si může koupit potřebné služby, např. výpomoc s dětmi, v domácnosti atd. Není to pro řadu žen otázka peněz, ale hodnot! Rozhodnout se pro paní k dětem, či pomocnici v domácnosti je zdánlivě jednoduché, ale ve skutečnosti je to průlom, revoluce v ženském myšlení.

    Strach riskovat?

    Není už výjimkou, že ženy vstupují do středních hospodářských i politických pozic, něco jiného je to zatím s vysokými funkcemi. Vedle objektivních překážek tomu u žen brání nejistota, zda funkce zvládnou a ze strany mužů obavy, že výraznější příliv žen by mohl znamenat konkurenci pro dosud výrazně „mužskou" společnost. Zatímco na úrovni středních kádrů, či v lokální politice ženy úspěšně uplatňují své typické rysy -komunikativnost, praktičnost, snahu najít řešení i v kompromisech atd. - ve vysokých funkcích a politice je to komplikovanější. Ženy mají často obavy a odvolávají se na objektivní překážky, péči o rodinu, nebo neochotu mužů přijmout je mezi sebe. Muži posledně jmenovaný argument odmítají a mají tendenci víc věřit, že politika nebo veřejná činnost může ohrozit „ženskost" jejich kolegyň. Tyto problémy v každodenním životě existují, ale jako by se za uvedenými argumenty skrýval strach riskovat a hledat způsoby, jak se ve veřejném a politickém životě dorozumět.

    Změna je život

    Typickým rysem moderního člověka jsou proměny hodnot a životních stylů. Také hodnoty a způsob života dnešních českých žen je v pohybu. Vytvářejí si je samy, a vzhledem k českým tradicím se jen stěží mohou poučit jinde. Před moderní ženou se dnes otevírá celá škála možných životních stylů. Stále častější je i změna životních stylů v průběhu života podle aktuálních možností a situace. V určité etapě svého života se např. žena plně věnuje své profesi, v jiné etapě rodině, nebo se pokusí obě role spojit. Je to její volba. Za pozornost stojí i obecné pojímání žen v naší společnosti. Není výjimkou, že i špičkoví manažeři, veřejní činitelé či politici občas i ve veřejných projevech pasují ženu do role „maminy u plotny" nebo „sexbomby". Je to pozů­statek patriarchálního pojetí společnosti. Zatímco ve vyspělých západních ze­mích by se jim za to dostalo rázné veřejné kritiky, u nás to většinou nikdo nekomentuje.

    „Pleťme" ženské sítě

    Když už je žena ve vyšší manažerské funkci, v podnikání, či v politice má se chovat jako muž? Tlak převážně mužského okolí ji většinou nutí, aby se tak chovala, ale není to dobře. Dostává se tak do slepé uličky, protože není cílem udělat ze sebe druhořadého muže, ale prvořadou ženu, která naplno uplatňuje svou ženskou „jinakost". Je zajímavé, že při dotazech na obecné úrovni, zda žena patří do vysokých manažerských či politických funkcí, jsou odpovědi i u mužů ano, při dotazech na konkrétní situace, na konkrétní struktury je to většinou ne.
2018 © Tvojedoktorka.cz / Provozovatel - kontakt / Hledané dotazy / Nemoci / Příznaky / Témata / Poradna / Vyšetření / Magazín