• Chirurgické řešení refrakčních vad

    Dobrý zrak bez nošení brýlí nebo kontaktních čoček je touha většiny lidí. Neúprosné statistiky však uvádějí, že více než třetina populace trpí některou z refrakčních vad. Ve velké většině případů jde o poměrně malé refrakční vady (krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus), které se leckdy obejdou bez korekce, avšak téměř pět procent populace má více než čtyři dioptrie. Tento stav přináší celou řadu strastí, které jsou s nezbytným používáním korekčních pomůcek spojeny.

    Refrakční chirurgie

    V současnosti jde o nejdynamičtěji se rozvíjející odvětví očního lékařství. Jsme svědky neustálých zdokonalování stávajících refrakčních výkonů i zrodu nových chirurgických metod a postupů.

    Porouchaný systém

    Oko je možno přirovnat k optickému systému fotografického přístroje. Průhledná rohovka, která tvoří přední plochu oka, je hlavní lomivá součást tohoto optického systému. U zdravého, dobře vidoucího oka jsou rovnoběžné paprsky světla lámány rohovkou a čočkou tak, že se sbíhají v bodě nejostřejšího vidění na sítnici. Při krátkozrakosti je oko příliš dlouhé nebo lomivost jeho optické soustavy příliš veliká. Světelné paprsky se proto sbíhají před místem nejostřejšího vidění a na sítnici dopadá neostrý obraz. Tato vada se obvykle upravuje rozptylným brýlovým sklem nebo kontaktní čočkou, které usměrňují průběh paprsků tak, že se setkávají na sítnici. U dalekozrakosti je oko naopak příliš krátké nebo lomivost oka nedostatečná. Světelné paprsky se tak sbíhají až za místem nejostřejšího vidění a obraz na sítnici je opět rozostřený. Tato vada se obvykle koriguje spojným brýlovým sklem nebo kontaktní čočkou, které zvyšují lomivost paprsků tak, aby se znovu setkávaly na sítnici. Při astigmatismu nemá rohovka pravidelný polokulovitý tvar, ale je v některých osách zploštělá nebo naopak více zakřivená. Část světelných paprsků se tak sbíhá mimo místo nejostřejšího vidění a na sítnici dopadá rozostřený a deformovaný obraz. Tento druh refrakční vady je nejsložitější z hlediska příčin jejího vzniku i možností nápravy. Obvykle se řeší cylindrickými skly, která lomí paprsky jen v jedné rovině, ta se nazývá osa astigmatismu.

    Pokusy zlepšit zrak operacemi

    Nejstarší uváděná refrakční chirurgická metoda bylo odstranění nezkalené čočky z oka při vysoké krátkozrakosti. Operace byla poprvé provedena na sklonku 19. století a podle svého autora se nazývá Fukalova. Zlepšila sice zrakovou ostrost u vysoce krátkozrakého oka, ale současně přinesla pro operovaného celou řadu komplikací. Od poloviny 20. století se základním typem výkonů při odstraňování refrakčních vad staly operace na rohovce. Od 80. let se začala objevovat takzvaná epikeratoplastika. Na rohovku, která byla předem zbavena nejpovrchnější vrstvy, epitelu, se našil speciálně upravený disk rohovky dárce. To vedlo buď k oploštění, nebo naopak k zestrmění rohovky, a tím pádem byla tato metoda použitelná u obou typů refrakčních vad, jak krátkozrakosti, tak dalekozrakosti.

    „Zázraky“ laseru

    Významný mezník v historii refrakční chirurgie bylo objevení medicínského uplatnění excimer laseru v roce 1983. Jde o využití vysokoenergetických záření argon-floridového laseru s vlnovou délkou 193 nm z ultrafialové části světelného spektra. Tyto paprsky jsou schopny jednak rozrušit a posléze snést několik tisícin milimetrů silnou vrstvičku rohovkové tkáně, čímž se mění její optická mohutnost. Na tomto principu jsou založeny různé typy operačních technik. Od roku 1986 se datují začátky doposud u nás nejpoužívanější metody fotorefraktivní keratektomie. Používá se výlučně při korekci krátkozrakosti do 12 dioptrií. O tři roky je mladší další, modernější, ale i podstatně náročnější metoda LASIK. Je metodou volby zvláště u vyšších refrakčních vad. Při ní dochází k výše uvedené fotoablaci – snesení přesně definované tloušťky rohovkové tkáně až po odpreparování a odklopení tenké povrchní rohovkové lamely, která se poté opět přiklopí na původní místo. Kromě excimer laseru je možno k operačnímu řešení refrakčních vad využít i účinku Holmium: YAG laseru, který je schopen emitovat elektromagnetické záření odpovídající infračervené složce světelného spektra. Operační výkon, který je pomocí tohoto typu laserového zařízení prováděn, se nazývá laserová termoplastika. Energie infračerveného laserového záření vede přes ložiskové změny rohovkového kolagenu k zestrmení periferie rohovky, a používá se proto k chirurgickému řešení dalekozrakosti a astigmatismu.

    Nitrooční čočky

    Další možnost v refrakční chirurgii krátkozrakosti je použití takzvaných fakických nitroočních čoček. S nitroočními čočkami se jinak hlavně setkáváme při operaci šedého zákalu, kdy je zkalený obsah čočky nahrazen čočkou umělou. Tyto fakické nitrooční čočky se umístí před původní zachovanou čirou čočku. Dojde tak k významné změně dioptrické mohutnosti optického aparátu oka při zachování akomodace. Metoda, která se zatím u nás neprovádí, bude mít své uplatnění při vysoké krátkozrakosti, nicméně bude použitelná i při korekci dalekozrakosti. Fakické čočky jsou již dostupné v mnoha zemích světa.

    Návrat do světa „bez mlhy“

    Vlastní operační laserový zákrok se provádí v místním znecitlivění, ambulantně. Oko je po operaci zavázáno nebo je rohovka kryta terapeutickou kontaktní čočkou. Vývoj zrakové ostrosti má individuální charakter. Bezprostředně po výkonu má často oko zrakovou ostrost sníženou. Po několika dnech se upravuje a stabilizuje se za několik týdnů až měsíců. Nutností je však přísné dodržování všech léčebných nařízení včetně pravidelné aplikace léků. Časová návaznost laserového ošetření druhého oka je značně individuální podle operujícího pracoviště. Interval se pohybuje od jednoho týdne až po 5 až 6 týdnů. Dobu mezi operačními zákroky, co se týče korekce, může pacient řešit třemi způsoby. Na dosud neoperovaném oku nosit kontaktní čočku nebo brýlové sklo příslušné dioptrické hodnoty a na operovaném oku sklo nulové hodnoty nebo používat do druhé operace oko již operované. V prvních dnech po zákroku je zvýšená možnost infekce, které operovaný předchází pobytem v čistém, neprašném prostředí a zvýšenou hygienou rukou při aplikaci očních léků. V časných fázích po výkonu se mohou objevit také přechodné zákaly v rohovce, které mohou působit pokles zrakové ostrosti za šera a při oslnění. U některých nemocných dochází ke zvýšení nitroočního tlaku vlivem léčby steroidy. Po jejich vysazení se nitrooční tlak brzy normalizuje.
2018 © Tvojedoktorka.cz / Provozovatel - kontakt / Hledané dotazy / Nemoci / Příznaky / Témata / Poradna / Vyšetření / Magazín